Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSebedotazování neboli átmavičára aneb jak najít sebe sama: hlubší pohled
Autor
Danny
Již jsem napsal jeden článek na téma átmavičára ( https://www.pismak.cz/dilo/558027 ) . Po jeho uveřejnění a reakcích jsem si uvědomil, že jeho hlavním nedostatkem bylo, že příliš popisoval věci okolo a málo jádro samotného cvičení. Proto jej berte jako úvod do problematiky a toto bude druhý, hlubší pohled, popisující čistě jenom ono cvičení.
První pokus přiblížit cvičení: budeme postupovat od proměnlivého k neměnnému: vnější svět se neustále mění. Mysl také: myšlenky se objevují a mizí. Je něco, co se nemění? Něco, co je stálé? Je to právě to, co si je vědomo myšlenek mysli a smyslových vjemů vnějšího světa. S tímto neměnným pozorovatelem, svědkem se snažíme ztotožnit. Buď přímo, ale pokud to neumíme, uvědomme si, že nejsme smysly, ani myslí, ani tělem: a to, co po vyloučení všeho zbyde, je neměnné.
Druhý pokus: snažíme se najít sebe sama: najít, co je ono "já" ve vás? Když řeknu "já": co to znamená? Ke komu se to vztahuje? Kdo je tento někdo?
Třetí pokus: zkuste se podivit, že vůbec existuje něco, místo aby (možná tzv. "logičtěji") neexistovalo nic. Pak se zkuste soustředit na kořen tohoto pocitu Bytí.
Čtvrtý pokus: proč být stále identický sám se sebou, když existuje spoustu jiných lidí? Ano, to byl vtip, ale v jádru vtipu je ukryta odpověď.
Pátý pokus: řekněte si svoje jméno a meditujte nad propojením jména a identity osoby.
Šestý pokus: upřete pozornost na samu pozornost, čili vědomí "já" přímo na toto vědomí "já".
Sedmý pokus, podobenství: pán přijde k očnímu lékaři a ten se ho zeptá: "jak dobře vidíte?" pán odpoví: "tak na 50%". Mohl mu tuto informaci dát sám zrak? Ne, ten je spolehlivý jen na těchto 50%. Muselo to být něco za ním. Co?
Osmý pokus, podobenství: v klášteře je žák jménem Danny, který se snaží dosáhnout osvícení. Mistr zvolá: "Danny, pojď sem!" Danny se zvedne a jde k mistrovi. Mistr se na něj podívá: "volal jsem Dannyho: proč jsi přišel ty?"
Devátý pokus: když se pokusíš z reality odebrat všechno, co odebrat jde, co ti nakonec zůstane jako neoddiskutovatelný fakt, který změnit nelze?
Desátý pokus: dokážeš si vůbec představit, že po smrti "nebudeš"? Je to vůbec možné? Jaký by byl tento pocit/stav? Je vůbec reálný z tvé zkušenosti?
4 názory
Tohle je těžké sdělovat druhým, natož vysvětlit, máš můj obdiv, že ses do toho pustil, mám jen zkušenosti, které přišly ke mně samy, ale myslím, že rozumím
Přemýšlím, jak víš, že to, co si je vědomo myšlenek je stálé a něměnné :) Nedaří se mi odpíchnout, jsem k sobě přišitá, měnná a nestálá - přes den se neschovám, v noci se nenajdu. Jednou se mi zdálo, že vidím svou hlavu zezadu napojenou na dýchací trubici, nebyla moje - ta trubice. Říkala jsem si v tom snu, to bude fuška dát to zase dohromady a co když nenapojím tu správnou na správnou a nebudu se moc už nikdy nedechnout ... Ráno jsem přemýšlela, která jsem byla já:D nevím, hlavněže furt dýchám.
Když mistr zavolal "Danny" prostě si z tebe střílel:) Jen kdybys nepřišel, nedozvěděl by ses. Když nechce, abys (Danny) přišel, proč tě volá? Můžeš přijít bez Dannyho? Kdybys nebyl Danny, kdo bys byl? Hluchý
:) tyhle teorie jsou děsně zavádějící, tedy pro mě, kradou čas. Ani nevím, jestli jsem tu po tu dobu, co jsem to psala, byla - nejspíš ne :)