narozeninová

Panta rhei, bez pochyby,

prachzdroj vniká do útrob.

Zlomyslník čas se šklíbí:

"Zas o kousek blíž je hrob!

Myslíš, že tu budeš věčně?

Jdi se učit od jepic!"

Ubírám se ke konečné,

je mi zase o rok víc.

Že jsem hostem a jak ryby

po třech dnech čpím? Trop co trop

musíš, Bože, uznat chyby:

sáms´ mě pozval pod svůj strop,

tak tu dřepím. Je zbytečné

spílat, lát mi z plných plic,

ač jsem zboží prodělečné.

Je mi zase o rok víc.

Porušil jsem monhé sliby,

použil ctnost na zátop,

tisíckrát pokoušel "kdyby",

sem tam zpil se jako snop;

dávno ztratil zuby mléčné,

přines´ tolik plískanic,

až se to zdá neskutečné.

Je mi zase o rok víc.

Nu, co dělat, s pousmáním

sfouknu další ze svých svic.

Ať už zraju nebo planím,

je mi zase o rok víc.