Slyšet beton

Fantasticke spojeni nalehavosti a pozornosti. t*

Tak trochu zvláštní! Tak trochu dost zvláštní! Ale to neznamená, že se mi to nelíbí

naléhavé.. výborné... ***

líbí T

První sloka je výraznou momentkou, všechno jako by se dělo v ten samý okamžik na jednom hutném místě. A ten okamžik pak indukuje druhou sloku, obecnou a širokou, léta starou a léta pravdivou. Ohromně deklamativní "já viděl" je předávání zkušeností, sdělování divů světa - a na závěr se i ten prvotní okamžik stává součástí těch divů. Má snad každý okamžik právo být vyprávěn? Je betonový cvrček generalizací momentů, které by měly být předávány?

Velmi dobré a stavař jsem taky. tip

:-) ***

Je to silný a také cítím tu naléhavost. Tak tím si mě fakt dostal, připomíná mi to jednoho skvělého japonského básníka. Přijde mi, že tvá báseň má podobnou náladu jako tato: Šigedži Cuboi (1899-?) HLASY Je slyšet cvrčky podzim je už pryč a oni málem v půlí zimy přec ještě nezašli je slyšet cvrčky Ti co žijí i ti co zemřelí ti co útočí i ti co jsou přepadeni ztuhli vespolek Ach je zase slyšet cvrčky jakoby z toho dalekého bojiště nebo jsem příliš unaven a proto mí zní v uších? Ne to asi odněkud volá ten hoch Ten hoch zasažený kulkou už asi nežije jen jeho hlas je možná živ a volá odněkud Co asi vykřikl ten hoch když padl možná že vykřikl svým nejsilnějším hlasem a vzápětí přerušen hvizdem střel dodýchal možná že ale ani nehlesl a padl Jsou prý takoví co umírají s křikem hurá jsou prý i takoví co umírají s výkřikem maminko ale co asi co asi volal tenhle hoch když umíral? TIP*

díky za srovnání. vysvětlení okolností: inspirace - Temelín, všude samej beton, asfalt a železo a najednou cvrček. to jsem prostě musel napsat

Ta autentičnost je cítit.

Nic jsem nepochopil, jen ten název mi připomíná Sicílii..

Hergot ! Ty se umíš dívat ... a poslouchat !

Hele, Schlange, vono to má moc zvláštní náboj víš. Je v tom takovej naléhavej hlas, kterej mi je příjemný slyšet. TIP*

děkuji