105,3 FM

Je večer.Sedím na židli a poslouchám rádio.Je rozhašené stejně jako já.Slyším kroky po schodech ,ale po dlouhodobé skušenosti jsem jednoduše a správně odtušil že je to můj otec.Z práce se vracl obvykle o půlnoci takže měl dnes ještě hodinu náskok.Nemohl jsem usnout kvuli rádiu ,ale zárověn jsem byl tak unavený ,že se nezmohl na těch pár kroků k němu abych ho vypnul a zase zpátky a lehnout si ,přikrýt se a stejně ještě půl hodiny čekat než usnu.Bylo to pro mě tak zbytečné jako třeba ráno vstát do školy a vyčistit si zuby.,,Tak přesně za tři vteřiny vstanu a vypnu rádio."řekl jsem si pro sebe a vduchu dodal:,,Nebo nejsem nic,,.Uběhli už tři minuty a pořád jsem se rozhodoval zda mám vstát a vypnout to rádio.,,Kašlu na to ,radši budu nic než abych se unavoval".Řekl jsem hodně potichu aby to nikdo neslyšel i když jsem věděl že tu nikdo není.Ale co kdyby.Nechal jsem rádio rádiem a snažil se usnout.Najednou jsem uslyšel zachrastění v rohu pokoje.Rychle jsem se otočil.Nic jsem neviděl ,ale co když to přelezlo pod mou postel nebo jinam než jsem se stihl obrátit?!Rozhlédl jsem se po celém pokoji ,ale abych vstal a prozkoumal to osobně jsem neměl ani čilost ani odvahu.Pomyslel jsem na to jestli bych neměl rozsvítit lampičku ,ale řekl si že by to bylo jedno kdyby tam někdo byl a chtěl ho zabít moc by mi nepomohlo o něm vědět.Začal jsem uvažovat co bych udělal kdyby to něco na mě znenadání vyskočilo.Snažil bych se uhnout a dát tomu ránu abych to zdržel ,pak bych běžel ke dveřím a schoval se u rodičů a vzbudil je ,případně pokud by tam nebyli nebo už je to stvoření zabilo tak bych vyskočil z okna a utíkal k silnici tam bych stopnul auta a už nikdy by se nevrátil do našeho domu.Ještě bych samozdřemě vypustil na svobodu křečka a kočku aby se jim něco nestalo.,,To ne"dospěl jsem k názoru že tento plán byl špatný.Bez váhání jsem si rozsvítil lampičku abych se podíval kolik stratil času jenže jsem nedomyslel že přitom uvidím do celého pokoje.Podíval jsem se na hodiny a potom do všech rohů pokoje.Najednou jsem strnul.Nic tam nebylo ,ale to jsem nevěděl a nebyl na takovou věc připraven.Rychle jsem zhasnul a zakopal se pod peřinu.Najednou jsem viděl do celého pokoje ,nic tam nebylo ,strnul jsem ,protože jsem myslel že tam něco bude a nebyl jsem připraven na to že tam nic není takže si pořád myslím že tam něco je,zhasnul jsem.Tak jsem si schrnul tok událostí.Chvíli jsem se potil pod peřinou a pak pomalu vystrčil hlavu protože jsem se začínal dusit.Slyšel jsem zas jen syčení z rádia.,,Tak dost"řekl si.Rozsvítil ,vstal ,vypnul rádio ,doběhnul do postele okamžitě zhasnul a přikryl jsem se.,,To nebyl dobrý nápad" přiznal jsem si oklikou svůj strach a zároveň jsem se musel pochválit za svou neobyčejnou odvahu.Nikdy jsem netušil že mám něco takového v sobě.Pochválil jsem se znovu ,ale pak to vzal zpět ,protože jsem se zase začal bát co se venku děje a zase mi pod peřinou docházel kyslík.Doufal jsem že až odkriju svou hlavu že na mě nebude vykukovat další hlava nebo dokonce dvě.Musel jsem to risknout jinak bych se určitě udusil.Pomalu jsem se začal odkrývat ,ale najednou mě napadla další myšlenka.Mohl bych jen občas nad sebe nadhodit peřinu a tak by se pod ní dostal na čas čerství vzduch.Když jsem to udělal asi podesáté přešel mě pomalu(hodně pomalu)strach.Připadal jsem si jako hlupák.Nadhazuji jednou za minutu peřinu do víše půl metru nejspíš v prázdném pokoji uprostřed noci.Kdyby mi někdo viděl asi by mě šoupli do blázince.Doufám že to něco uteklo.Jinak by to byla smůla pro mě ,ale protože jsem tu zavřený v pasti už hodinu tak by to byla smůla i pro něho protože jsem se naštval a dal bych mo ránu že by utekl a ještě by se mě bál.S touzo jasnou představou jsem ležel ještě deset minut a pak jsem si to rozmyslel.,,Lepší bude čekat než to odejde samo."rozmyslel jsem si to definityvně.,,To bude nejlepší počkat do rána až mě příjdou vzbudit rodiče a zachrání mě.Všechen náš osud závisí na nich!"poslední větu jsem skoro zařval a plný nové energie jsem stále čekal.,,Do rána by se mohlo ledacos stát."zapřemýšle jsem ještě.,,Měl bych s tím něco dělat!",,Asi se odkriju rozsvítím něco uvidím a usnu."to by podle mě bylo nejvíhodnější.první část splnil teď ještě rozsvítit a zhasnout ,ale to by zvládlo i malé dítě.Měl bych o tom ještě uvažovat než udělám takovou osudovou věc!Popřemýšlel jsem.Znenadání a bez jakéhokoliv varování jsem rozsvítil.Žlutý kužel světla mě osvítil a dopadl do rohů.Já nechci vědět co tam je.Vykřikl jsem ve svém mozku a zavřel oči.