Horská samota

*

popis vnitřní cesty:) líbí moc TIP

Mě se to líbí, taky si ráda sním a vzpomínám :-)*

kecyblil: máš talent :)

mea: díky

Mě tyto vzpomínky nehřejí, spíš studí, šimrají. Vlastně nevím... Ale to je tady všem jedno. Podívej, báseň mají písmáčci rádi trochu zvláštní - víš, oni jsou takoví a dívají se rádi do zrcadla. My prostí, úpřímní duchové je nikdy nemůžem zaujmout... Leda, že bysme trošku švindlovali... Dávej pozor. Máš pocit, to je víc než potřebuješ :-) Úpřímně si ho vyjádřil: skvěle! Ne však pro publikum. Sleduj metodiku těch úprav: Odlétám k nebesům po staré pěšině a hory se blíží spolu s tvým nebem. Druhové v zašedlých hospůdkách šimrají má centra údolního štěstí.

Bratře Astalavisto, pověz, tipnul bys mi tohle? Víš, tak nějak cítím, že bych se třeba i zaprodal :-)) Úpřímností jsem se už ztrapnil až dost, teď bych se pro změnu mohl znásilňovat :-)

kecyblil: já ti nevim brácho:)), v první části je ta emocionální zápletka, ale závěr si příliš přetížil, páč centra údolního štěstí stoji na jinym břehu než stará pěšina a druhové v hospůdkách...:)) Ale asi bys mě ukecal, vždyť víš, že mi jsme tady jenom ten zaprodanej chat:))))))

Bráška: Hele. břehy nebřehy, to je přece jedno. Hlavně když tě oslověj fragmenty :-))) Nad básní se nehloubá :-)

No jo, tak ho máš mít.... hele, já jsem na zejtra něco vložil, tak očekávám smršť tipů z tvé strany...:))) A hlavně... nehloubej na tim:))