Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJdu dál
27. 08. 2002
2
0
2051
Autor
Seregil
Kráčím vpřed
a vidím
že naděje neumírá
Valím se
a cítím
odpor vzduchu
prosycený vůní Země
Napínám sluch
a slyším
slova vyřčená
která nejdou vzít zpět
Už nelituji
Slov
Pochybného zraku
Pomíjivého sluchu
Už nelituji
Konců
Začátky jsou slibnější
Líbí se mi, že tvé štěstí chodí po zemi. Hodně lidí si myslí, že se má štěstí vznášet a pak to dopadne tak, jak kdysi napsal klasik o té zlaté mušce, která za večera kol tvé hlavy chvátá ...
Ale ta pozemskost není hlavním smyslem básně, já vím. Za ten hlavní smysl tip.
Severkanova
04. 10. 2002
nevím jak jsi dospěk k optimismu... podle mne se s těmi začátky vyžít nedá když tě pořád ubijí ty konce...
...kdybys kráčel vždy vedle štěstí, nevážil by sis ho...
Druhá polovina je hezčí...hmmm-vyrovnání se se situací...?......a tu poslední větu bych tam opět nedala...:)