Bezejmenná

vzpomínku sis upředla ze svitu vycházejícího měsíce, na to si jasně vzpomínám. tenkrát ti tělo prostoupily jehličky nadzemské energie a vykouzlily nepřehlédnutelnou záři v tvém nitru. ukolébavka zněla krajem a každý, kdo ji slyšel se zatavil a zaposlouchal se do jejich nepopsatelně krásných tónů. byla to píseň o lásce člověka k člověku a ty jsi cítila, že nejsi sama, že z tebe všechno trápení padá a život má přece jenom smysl. neuvědomila sis ani, že víčky tvého pokoje už ubývá tmy a denní světlo je silnější a silnější. malinové listy se snesly shůry s kapkami deště. čaj nás prohžál přítomností a když náhle vyšlo slunce - poprvé jsi uchopila duhu. vzpomínáš? :-))

to bys mohl dát jako dílo .-)

armande díky, to přijde. měl jsem teď trochu "životní bigbít" a už se těším, že se budu věnovat sprízněným písmáckým duším :-))

přeju ti štěstí a ☼ ...... a ... nic víc nepotřebuješ .-)

Mari, já nemůžu,to je tak nádherný........děkuji ti moc a moc pokusím se pokračovat......nevim jestli to zvládnu vzpomínám, jak mohla bych zapomenout na tu krásu dechu vláčící s sebou déšť, co sluníčko pošimral a obtiskl mu paletu na mokráho nebe, já viděla jen duhu a srkala vůni malin pod víčky mého pokoje co dotýkal se tebe. Vzpomínám si na ten východ luna. ty byl jsi kovář měsičního svitu, s papskama sis jemně hrál jak s dívčími vlasy,tenkrát vytvořil jsi tolik krásy,že zástupy lidí stály a posluchaly to co ještě neslyšely.... díík básníku

to nemůžu nechat bez odpovědi:)... Tu vzpomínku na polštář z pavoučího hedvábí mám v sobě schovanou,každou noc mi hraje ukolébavku sladkou jako med vonící loukou...pohádkou já ráda žila bych dnes,ale už to není tak jednoduché jako dřív,kdy usínala jsem schoulená do klubíčka. A večery prošustěné vůní malinových listů,co nasbíral sis se sluncem v zádech,pomalu vztávají do podzimu lahodných loků na zahřátí:-)

... a vzpomínám, jak jsi něžně složila pavučinu a dala si jí pod hlavu. když jsi zavírala víčka, skrz řasy probleskly jiskry budoucích snů. už tenkrát jsi vstoupila do pohádky. vůně maliní se táhla celým krajem a já vstřebával ovzduší těch krýsných blížících se večerů u šálku čaje pod noční tmavnoucí oblohou.

to nebyly perly, co leskly se v mých vlasech, to byla raní rosa jak usnula jsem ve vřesu.Oči koulím k nebesům a příkrývám se babím létem posetým jinovatkou... :o) ať máš krásný den co provoní tě maliním,jenž nazbíral si v lese pro podzimní večery:-))))))))

Mysháku... mlask... jo.. poznávam Tě.. seš to y.. f písmenkách i mezi nima.. chyběl si mi..*

lucinko, ano jsem to já a jako já zůstanu :-)) hauský proutěný koš už námořníci odnesli, ale ty jsi zůstala sedět u trsu vonícího vřesu a zapadajicí slunce vybarvilo mořské perly ve tvých vlasech :-))

cesta mezi šumícími bublinkami byla krásnější než sen provoněný přílivem a z toho proutěného koše nechce se mi ven:-)

cesta mezi šumícími bublinkami byla krásnější než sen provoněný přílivem a z toho proutěného koše nechce se mi ven:-)

básnička je plna krásy a něhy, to ty umíš t

a já vám všem moc děkuji. helčo, moje dost :-))) jeanne, aspoň něco mě zbylo :-))) hauský, to k ránu ti vodopád o skály vypěnil ten nádherný sen, co tě přivedl do proutěného koše plného sladkostí :-)))

ta slova jakoby měla ozvěnu co zaslechla jsem náhodou, jejich krása rozpoutala vodopád z mých řas...... je krásná já nechci víc řikat člověk je na krásu někdy krátký***

Ta je jistě krásná...opatruj si ji:) Můj upřímný t*

jemná, něžná, a přeci a právě proto, hluboká báseň....ten závěr mně opravdu dostal....*t*

nemám slov..nádhera.. *g*

pro radost jo, ale sranda žádná.. :-))

oranžovo rudý plamen... :)))) to znám:) TIP něžná:)

všem díky Dabi, ano je, ale každý z nás je přece nečím krásný :-) Damiku, jojo, mě dostala taky :-) papouchu, neboj sranda bude až se nám z toho srolujou chodidla do pěstiček :-) Oli, jistě známe jen nebýt noční můrou, to bych nechtěl :-))

☼

*

Jak silné je tvoje srdce? krásná ☼