Já, čistokrevná

Ahoj mami !

No, mohlo to být horší. Jsem tu sice sama, ale už jsem si trochu zvykla.

Ti moji lidi jsou zvláštní. Pořád chodí někam pryč, někdy na dost dlouho, skoro na čtyři loužičky, ten největší i na osm a jednu hromádku. Říkají tomu práce. Asi to bude nějaká hloupost, no řekni,

být tak dlouho pryč a ani mi nic nepřinýst ? To ten menší člověk aspoň

někdy říká, že jde nakoupit. To mám ráda, protože pak vždycky něco

dostanu.

Jídla mi dávají dost. Škoda jenom, že ty mňamky, co mi nejvíc voní,

dostávám tak málo. Pořád jen nějaké granule a pedygrý...no nic.

Za oknem občas slyším štěkání. Ráda bych šla ven, ale ti dva velcí

říkají, že až za tři týdny, že prý ještě nejsem očkovaná. Já, čistokrevná !

Uráží mě to. A kromě toho tomu nerozumím.

Ten velký člověk se na mě teď dívá a něco si píše na papír. - Papír !

Ten přímo miluju, zvlášť barevné noviny, protože se tak krááásně

škubou...a protože když na ně udělám loužičku, všichni mě tu chválí.

Největší radost mají, když se strefím doprostředka. Zvláštní, jak málo

těm lidem stačí ke štěstí...

Už zase píše. Co to asi je ? Tomu taky nerozumím, ale je tam papír.

Dobrý papír. Až se nebude koukat, tak mu ho roztr¨/(X/°

(tohle byl poslední oslintaný kousek, který jsem jí vyrval z tlamičky...)