Nezapomenu

Myslela jsem, že rozchod mě nijak nezmění,

však vystavil mě převelkému trápení.

Do očí vstoupí mi slzy, jen si vzpomenu,

že za pár let měl sis mě vzít za ženu.

Srdce mi bolest půlí a pláč mi hlas zastírá,

do duše odcházející láska tvé jméno zavírá.

I když to moc bolí, nevezmu zpátky svá slova,

vždyť bylo by to jako dřív - a trápit se znova?!

I má duše se svírá při pomyšlení,

že mé srdce už s tvým spoutané není.

Však zašeptat: "Sbohem!" se mi stále nedaří,

to dosvědčí i mé hořké slzy na tváři.

Jestli bez tebe dokážu žít? To nevím ani málo!

Snad dojde mi později, co hrozného se stalo!

Tak  zkusím se rozloučit, snad jen na pár chvil,

nezapomenu na tebe! Chci, abys to pochopil!