Nemám sílu bojovat...

Proč jenom zdá se mi,
že jsem dál a dál tomuto světu.
Cítím hořkost, nenávist a žal.
Když rychle ztrácím vše
na čem mi záleželo,
zůstávám chladná,
ale v hloubi duše to vře.
Jako podzimní listí
padám k zemi, ke dnu,
jako ryba na suchu
toužím po vodě, klidu,
jako sebevrah na okraji splavu stojím
a přemýšlím, zda skočit do té
studené, temné a hluboké horské vody.
Zem pohltily spousty nebeských slz,
které v každém z nás uklidňují duši.
I mé slzy nejdou zastavit.
Na pokraji své bezmocnosti zjišťuji,
že nejsem silná pro boj se životem.
Nejsem, když už tě nemám, sestro moje,
můj druhý živote!