vzpomínka

Dnes ráno

 v tom žiletkovém Slunci

jsem nadechl vůni šaten v Podolí

smísenou s něčím tak těžkým

že se mi podlomily  nohy

a tunely mých průdušek

beznadějně zasekaly

kamióny vzpomínek

na slepého psa

narážejícího tupě do popelnice

čpícího

zmoklou srstí

vykradenou siluetou

a sípavým štěkotem

starých žen

jen v jejich zlém dechu

je možné vytušit

kovalinky a naftalín

a smutek umírajících ještěrů

v prahorní zimě

někdy ani slunce ostré jak dědečkova břitva

nehřeje

jen studeně pálí do slepých očí

nás všech