Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Vzpomínky

04. 10. 2002

1365

Autor

Osirie

jak přichází člověk o iluze

Poslední sřípky vzpomínek

házím do vln oceánu a smutně

se za nimi dívám, jak je voda

odnáší někam, kde je nikdo

nenajde a nespatří.

Vzpomínám na to krásné léto,

seděli jsme tam vedle sebe a

ty jsi mě hladil ruku

když nám kapičky vody

z vln roztříštěných o skály

stékaly po tvářích jako slzy

a ty jsi sliboval:" Nikdy tě neopustím....".

Vhodila jsem do vody penízek

jako příslib že se tam budu vracet a

šeptala jsem:" Nikdy vás neopustím ".

A přitom obracela k tobě tvář.

Penízek ke dnu padal a jeho zář -

jako by byla světlem majáku

který říká:" Tady jsem a tady čekám....".

Od té doby se tam stále vracím,

každé léto, každý rok a hledám tě

penízku i tebe lásko!

Naše místo zarostlo travou a

můj malý majáček ztratil už zář

a jen ty vlny šeptají:

" Byl to jen lhář....".

Navždy_Tvůj

15. 09. 2003

Dát tip

4/5+T nemám slov........a snad ani nejsou třeba

alim

18. 02. 2003

Dát tip

nezdar v lasce...zdarile psani, ktere mluvi za ní...:-)))

Schválne som sa prišiel pozrieť, čo píšeš, pretože sa mi zdá, že si velmi neveríš a potrebuješ povzbudiť. Píšeš atmosfericky, páči sa mi to. Vyžaruje z toho toľko smútku a bolesti, že ti dávam typ. Také niečo sa krásne číta, keď má človek zlé dni a zistí, že niekto iný ich má ešte horšie.