Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Bolí

10. 10. 2002

1145

Autor

Oriel

Pohřební hudba a tklivý pláč

Čtou cár papíru a ty ptáš se.. nač?

Proč tolik slz a tolik lidí

Ruší ji v jejím novém bytí

Vždyť právě našla pravý svět

Je bez citu a bez starostí

Ve světě plném bílých kostí

Sleduješ rakev kamenná tvář

Necítíš bolest a chceš se smát

Navzdory slabým co nic nevědí

Navzdory sobě pro nové vědění

Přesto položíš věnec pohřební

Jí k nohám na krátké cestě poslední

Vždyť ty to víš že pravdu má

Kdo poslední tu cestu nazývá

Chytili ji a chystají hranici

Nesnesou její volnost, truchlící

ve svém zármutku sobci z největších

Utichá hudba hlas se odmlčí

Zpocené ruce a pohledy do očí

Šeptané slovo těm co neslyší

Chytili ji a chystají hranici

Chytili tebe je jich moc..

Truchlící

Tam v krematoriu

Rezavej_řetěz

05. 05. 2004

Dát tip

Nejni potřeba vysvětlovat to, co člověk zažil......a tyhle věci patřej k těm neveselejm :-(......je to dobře napsaný.*T

kočka_kočičí_čiči

29. 04. 2004

Dát tip

Kremace - konec cestovani...? Bez posledního řádku zůstane dílo poetičtější. A pořád jasné. Místo je dobře patrne z textu.

Umřel někdo koho jsem měl moc rád, v prvních chvílích jsem si to snažil přebrat jako by se zas tak moc nestalo, člověk dokáže umluvit sám sebe když chce, ale krematorium, houf truchlících a šílená atmosféra mě dostali. To celé je v té básni, poslední řádek zasahuje stejně drsně do básně jako pohřeb zasáhl mne , toť vše.Po čase o tom člověk může už i psát....