Noclehárna

Jsem jako velká noclehárna

poslední azylový dům

v téhle ulici, v tomhle lese

v tomhle vývratu pod kořeny

a každou chvíli nějaký hejhula

buší mi na vrata, dožaduje

se sýru, piva a skývy chleba

a ptá se, kde tady může spát

a bloudí v mých chodbách

všude ťápoty, a toho bláta

a toho smíchu a rámusení

To vám jednou přišla taká

nemytá, rozcuchaná, divoká

liška, ta vám byla uchechtaná

a marně sháněla šminky, zrcadla

skříně k ukrytí svých důkátů

měkké ručníky a ohřívadla

a když u mne nechala svou

čerstvou líheň molů a stuh

rozedraných, vějířů zlomených

zase frnkla do lesa, a teď se mi

v těch svých lesních samotách

 štěkavě vysmívá

A onehdy ten pán, to bylo

taky pěkně divné pomazlení

tiskl se k mému  boku měkkému

a tiché ťuk, ťuk z jeho strany

a ráno se styděl na mě podívat

A když přijdou první mrazy 

obraznost nechám spát

vyhasnou ohně, vypínám topení

v tom mém brlůžku pod kořeny

už jenom občas přitápí mi drak

co se taky tak jednou přiloudal

to bude ale jiné vyprávění

už jen poslední zbloudilci

zaklepou u mě na dveře

a já zívám a říkám, dost už

bylo návštěv, zavírám krám

teď mě už nechte spát, dobrou

dobrou noc, dráčku, dobrou

dobrou noc, mí nocležníčci

dobrou noc molové, už nebude

nikdo tleskat k vašemu baletění

ještě jednou se trochu poškrábu

dobrou noc, stydlíne pane,

i ty liško štěkavá divoká

nechte mě spááááát

než přijde jaro, to mé rituální

očištění, můj gruntovní úklid

moje i vaše vykoupení. 

A vy taky nezlobte, poslední

pusu si dejte a šupky do hajan.