TAJEMNÉ SETKÁNÍ V LESE

Patrik Kouba využíval příjemného letního počasí k dlouhým projížďkám na kole po okolních lesích, kde k tomu byl vhodný terén.

Cestu po niž jel, už znal dobře, jelikož mnohokráte po ní jel.Náročný teren zvládal díky horskému  kolu v naprosté pohodě.S kolem sjel z kopce na širší lesní cestu, kde bylo několik dřevěných laviček.Zastavil u nich a rozhodl se posvačit.Příjemné prostředí, jehož kulisou bylo štěbetání ptactva ho donutilo k delšímu odpočinku.Natáhl se tedy na lavičku a zahleděl se do korun stromů nad sebou, jimiž prosvítaly sluneční paprsky.Uplynulo několik minut a v lese, jakoby vše naráz ztichlo.Hned si této změny všiml, ale nevěnoval jí žádnou pozornost.Na lavičce se posadil a chtěl nasednout na kolo, když uzřel několik jezdců na koních.V první okamžik jim příliš velkou pozornost nevěnoval, neboť občas potkal cválající jezdce na koních.Pak si však všiml, že lidé na koních jsou nějak divně oblečeni.Zbystřil zrak. Zároveň začal mít pocit ochlazení se vzduchu, což jej překvapilo.Zcela se soustředil na přibližující se koně a užasl, když na jezdcích spatřil části brnění z helmicemi na hlavách.Též pochvy na meče u všech jezdců dávali tušit, že jde o rytíře.V první okamžik ho napadlo, jestli se nejedná o nějakou historickou šermířkou skupinu čí o přesouvání filmařů.

 Jezdci zastavili koně několik metrů před ním a on si je detailně prohlédl.Měl pocit, jako by muži na koních nepřítomně hleděli a jeho přehlíželi.Pak uviděl za nimi stojící kočár tažení dvěma koňmi.Z něho vystoupili dvě postavy v mnišském oděvu a počali nést velkou bednu pomalu k několika velkým balvanům v lese.Zašli, až za ně.Pohlédl zpět na cestu a tam bylo prázdno.Jezdci i koně a kočár byli pryč.Vytřeštěnýma očima se rozhlédl všemi směry, ale nikde nikoho neviděl.Opět pohlédl na ony kameny, ale ani u nich nikoho nespatřil.Začalo se znovu jakoby oteplovat a ptáci počali zase štěbetat.

Když se plně vzpamatoval, tak si dodal odvahy a začal jit ke kamenům.Z tlukoucím srdcem došel, až k nim a opatrně za ně nakoukl.Kromě stromů a keřů nic jiného neviděl.Na zemi v trávě spatřil ležet jakousi minci.Zvedl jí a zatajil dech, neboť se jednalo o historickou minci.

Nikdy, tak nejel rychle zpátky na chatu, kde u svého dědy trávil prázdniny, jemuž hned vše vypověděl.

 „No v minulosti několik lidí takovéto setkání zažilo.Říká se že krátce po smrti krále Václava z Prahy na zdejší hrad směřovali mniši se svými cennostmi, ale nikdy na hrad nedorazili.Ti co je potkali je vždy viděli v nějaký dny v tomhle měsící.“ řekl mu děda.

Patrik Kouba měl neklidné spaní a druhý den vyrazil na to místo znovu a sebou měl fotoaparát.Bylo to však zbytečné.I následující dva dny hlídkoval na oné lesní cestě a opět nic.Následující den, však začal zažívat to co předtím.V lese se rozhostilo ticho a počalo byt chladno.Pociťoval zvláštní mrazení v zádech,když opět se objevili jezdci na koních.Poněkud roztřeseně začal fotografovat zpoza stromu.Vše se opakovalo.Jakmile mniši došli z bednou za kameny, tak všichni zmizeli.