Moje malá Viktorie

Větvemi přikrytá v nastávajícím čase tuleně nabodla na smích květu nechtěla potěšit opičího hada svou vlhkou puklinou ve štávě svinula se do útěku našla se sama nebýt té Prahy kde pánům zvonila očima klopila jazyky splétala běžela po kočkách mokrých jak žiletky hloupá nebyla mluvila o mě a jak jsem trpěl v noci ze spaní třísky si třela o trámy Boží docela strnulá po meči klouzala v parku se dala tulákovi i uvěřil otec dívce zlaté narkomanka šedá zblblá a popletená domů se vrátila nádobí myla tatínkovi po vůli v klíně se stočila tančila ...... asfalt teče jako rozkvetlá louka s dívkami se proskočí v kole šťastná s policistou v průjezdu pomaže si tělo kolomazí a pak skočí nahá do vltavy a dlouhýma rukama našlehá pěnu až k turbíně nejbližší elektrárny . . .

---