BÍLÝ KŮŇ

Proslunění sobotní den přímo lákal k výletu.Zdeněk Kosík  neváhala a s batohem vyrazil za město do přírody. Měl své oblíbené cesty, kde věděl, že moc lidí nepotká.

Lesem prosvítaly sluneční paprsky a vytvářely zvláštní atmosféru, které on začal podléhat.Vyhlédl si své oblíbené místečko a usadil se na něm.Netrvalo to dlouho a ulehl do trávy.Zahleděl se do koruny stromu, kterou prosvítalo slunce, jehož paprsky dopadaly v několika směrech na něho.

 Už chtěl přivřít oči, když  jakoby ve slunečním paprsku přímo nad ním se objevila hlava bílého koně.Na plno otevřel oči a užasle hleděl na hlavu koně, jenž počal hlavou potřásat.

 „Ahoj koníčku.Kdepak ses tu vzal.?“zeptal se jej a rozhlédl se kolem.Nikde, však neviděl žádného člověka.Kůň zařehtal a začal pohybovat hlavou .

„Taky na výletě?“zeptal se z úsměvem.

 Kůň zařehtal a postavil se na zadní, aby pak  poodešel dívajíce se na něho.Zdeněk Kosík na něho nechápavě hleděl.Kůň opět zařehtal a popoběhl.Poté se k němu vrátil a trhavě hlavou  hýbal jedním směrem, přičemž tím směrem začal jít.

 „Aha ty chceš abych šel za tebou.“řekl mu a vzal si na záda batoh.Kůň radostně zahřál a začal rychle jít stále na něho hledíce.

 Zdeněk Kosík jej tedy následoval, ačkoliv byl z toho všeho zmaten.Po delší době došel k okraji lesa před mýtinu.Před sebou spatřil ve větší výši spadlý strom, jehož horní část se opírala o jiný kmen stromu.Náhle zjistil, že nikde nevidí bílého koně.

 „Kam zmizel?Přeci se mi to nezdálo.“pomyslel si a obešel spadlý kmen.Ustrnul.O něco dále spatřil v trávě ležet onoho bílého koně.Vedle něho leželo nehybně tělo jeho jezdce.Hned pochopil.Nezdařený přeskok spadlého stromu.Ve vteřině doběhl k ležícímu jezdci.Byl v bezvědomí.Kůň byl mrtev.Ošklivá rána na hlavě jezdce mluvila za vše.Díky tomu, že při sobě na výlety nosil přenosnou malou lékárničku začal mu provizorně ránu ošetřovat.Jezdec se začal po delší době probírat.

 „Mám asi zlomenou nohu.“vysoukal ze sebe poté.

„To zvládneme.I když nejbližší silnice je dost daleko.“pravil mu

„Ještě, že jste šel kolem.Nemám sebou mobila.“

„Mě sem přived váš kůň…“řekl Zdeněk Kosík, ale pak se zarazil při pohledu na mrtvého koně.

„Cože Světlana?Ta je přeci mrtvá.“

„No..Hlavně, že jsem vás našel.“zkonstatoval.

K noze mu přivázal klacek a pak za jeho podpírání oba pozvolna vyrazili směrem k silnici na niž se jim podařilo stopnout auto.

Zdeněk Kosík si poté začal plně uvědomovat co prožil a rozhodně na tohle sobotní odpoledne nikdy nezapomene.