Pátek večer

V pátek se mi stalo spoustu věcí a aby toho nebylo dost,tak jsem se ještě podruhé narodila.A vzhledem k tomu,že na některé věci se nemá zapomenout tak si to spíš pro sebe sem zdokumentuju.A vy se můžete podívat,jak vypadá den z kolotoče zvaného život(život jednoho blázna).

Ráno a odpoledne přeskočím,protože to bylo úplně obyčejné,ale večer stál za to.

Jako každý pátek sem se vydala na kole do vedlejší vesnice(+-3km)za svou kámoškou.Většinou se náš program skládal z pozorování party skejťáků a potom jsme si šli sednout do kavárny a vedly jsme zajímavý rozhovor.Venku se stmívalo a kolem 23hodiny jsem se rozhodla vydat se ke svému domovu.Radka,jako správná kamarádka,se rozhodla,že mě půjde kousek doprovodit.Dovedla mě na kraj jejího "zapadákova"a mě čekala 3km dlouhá cesta neosvětlenou silnicí,kolem které jsou panoramatické křoviny.Neujela jsem ani 50metrů,když vedle mě pomalu zastavovalo auto.Na první pohled mi bylo jasné,že se nechtějí zeptat na cestu.Obsahem auta bylo pět podivně vypadajících opic,které trošku připomínaly ožralý dvacetiletý pobudy.Já sem nasadila rychlejší tempo a oni se podivili,jak mi to jede.Další kilometr jeli vedle mě a neodpustili si otevřít okýnko.Po tom co okýnko otevřeli jsem myslela,že slítnu z kola-ta libá vůně,co kolem mě zavanula.Zapoměla sem říct,že mezitím se na mě s tím autem tak nalepili,že sem gumou od kola drhla krajnici.Po jedné extra silné poznámce jsem neudržela svoje nervy a tomu opičákovi v okýnku plivka do tváře.Bohužel pro mě to byla chyba.Napřed mě zatlačili na krajnici ,tak že sem musela vzít kolo a přemístit se na chodník,což nachvilku zabralo.Po chvilce sem musela zpět na silnici,protože v našem zapadákově nemáme všude chodníky.Tentokrát mě ten pablb v okýnku shodil rukou do příkopy...(trošku odřený loket)...Potom je napadlo(se divím,že mysleli),že si zahrajou na kočku a myš-ta myš sem byla já,jak mi po chvilce došlo.Naštěstí jejich hru přerušilo auto,které ty slimáky popohnalo svým troubením kupředu a donutilo je nachvíli opustit svou myš.Já sem zatím úspěšně vypnula osvělení(abych nebyla vidět)a vrhla sem se i s kolem za "zříceninu" zastávky autobusu.Naštěstí inteligenti nezaregistrovali kam sem zmizela.A já ze své skrýše slyšela jen nadávky a zklamané hlasy.Po chvilce uklidňování a uvádění hladiny adrenalinu do normálu jsem se znovu vydala na kilometrovou cestu k domovu,kterou sem zvládla sice po slepu,ale zvládla.Doufám,že to nevyznělo nějak tak,že jem se nebála,popravdě já měla srdce až v krku,možná na jiném místě těla.Ale fakt jsem se bála a to plivnutí způsobila spíš má hrdost.Teď jen doufám,že si to nepřečtou viníci.Nebo jo ať si to přečtou a ohlásí se.

Tak to byl můj pátek.A taky první takový písemný příspěvek sem.Budou lepší,ale už doufám ne ze života.Ale budou to fantasy povídky,které ještě musím doladit a pak je sem hned šupnu.Myslím,že fantasy mi jde trošku líp,než popis mého života.