Kousíček dopisu

Tak sem Ti, kamaráde, tuhle mluvil s jednim známym, byl celej na prášky z toho, že miluje jednu holku, která na něj kašle. Že prej mu to nikdy neřekne na rovinu, tvrdí, že na něj nekašle, ale ve skutečnosti jo. Sesypal se a brečel mi na rameni, že by za ni dal život, že ví, že s nikym nikdy nebude tak štastnej, že ( v extrému) nechce žít ( to sem mu rozmluvil), že se stydí, když ona ví, že on ji miluje, a že jí přesto nestojí ani za trochu pozornosti. Že prej jí napsal, ať mu řekne, že na něj sere, ale ona prej zase jenom že to neni pravda, ale že on ví, že je. Prej mu za měsíc nebyla schopná koupit pitomou knížku, co po ní chtěl, no a tak. Jenomže ona zase jenom že to je náhoda, že na něj přesto myslí ( a nekašle!, no a on ví, že kašle). Rvalo mi to, kamaráde, srdce, ale pomoct sem mu neuměl. Řek, že se popere sám. Jenom přitakám a sem z toho pro změnu na prášky zase já.
On mi řek, že to mám semhle napsat, protože i když ani jednoho z těch dvou neznáte, bude to prej aspoň poučení a tak podobně. Že on ví, že ta holka to číst tady nemůže, ale že to mám sem (a jenom sem) napsat. Splnil sem mu to, chudákovi, a on řek, že ta holka to teda fakt číst nebude, ale že kdyby to četla, že by buď uznala, že má pravdu a poslala by ho, nebo by konečně začala jednat ve smyslu, že to pravda nikdy nebyla a nebude ( no že jí zato stojí). Že prej, kamaráde, (on) ví, že to číst nebude, ale že by se stejně nenaštvala, prej ji zná, ví, že buď uzná, že on má pravdu, nebo že si řekne, že se on jenom mýlí, a nebude se na něj zlobit. Ona taková neni, řek a šel shánět stoličku. Byl trochu přichcanej, měl sem o něj strach. Ale šel to štokrdle kupovat do masny pod podloubim, a navíc bylo půl druhý ráno, a tak sem šel domů. No nebyl sem v pohodě, ale strach sem o něj už neměl. Já vim, že tu stoličku nesežene, protože i kdyby byl v nábytku v deset dopoledne, ON SI TO ROZMYSLÍ, KVŮLI ŽENSKÝ NESTOJÍ ZA TO UMŘÍT. JÁ TO VIM A ON TAKY. Já ho znám.