Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNETYPICKÉ RYBAŘENÍ
Autor
fungus2
Když mi ze špajzu spadl na hlavu rybářský prut, napadlo mě, že bych si mohl jít zarybařit. Nasedl jsem do auta, kterým se dalo jet jenom z kopce. Díky tomu, že k řece vedla silnice z kopce, brzo má jízda autem skončila. Sice mě poněkud selhali brzdy a já zaparkoval přímo v řece, ale bral jsem to pozitivně, neboť auto bude aspoň umyté. Pak mi ale na mysl přišlo, jak auto z řeky vytáhnu. Raději se mé myšlenky začaly ubírat jiným směrem.
V rozkročeném postoji na kraji řeky jsem se rozmáchl prutem. Že vlasec dopadl jinam než do vody mi došlo vzápětí, neboť nedaleko jedoucí motocyklista se zhroutil k zemi poté, co jej zasáhl háček do obličeje.
Rychlý úprk se mi zdařil a já znovu nahodil. Tentokráte háček zmizel ve vodě a k mému překvapení se na něj hned něco chytlo. Po vytažení nad hladinu se na háčku nacházel jakýsi zelený klobouk. Pak se vynořil zelený mužík, vzal klobouk a počal mi hrozit a nadávat. A tak jsem se opět vzdálil.
Vypadalo to na ideální místečko. Výše nad hladinou, ale pořád někdo přeze mě s nadávkami lezl a okraj prkna byl rozkývaný, až s jedním skákajícím pro mě nastal pád. Ve zmatku jsem se ocitl náhle na nafukovací matračce. Ječící žena na ní mě ihned vyvedla z omylu, že bych zde mohl v klidu pokračovat v chytání. S její podprsenkou na háčku nastalo rychlé plavání ke břehu. Několik iniciativních lidí mě začalo na její popud honit. Záchranou mi byl nedaleký les.
Po nějaké době mi padl do oka most přes řeku. Neváhal jsem a stanul hned na něm. Nikde nikdo nebyl. Vhození vlasce se povedlo, jenže háček se o něco pojednou zachytil a já byl katapultován přes zábradlí dolů.
Nikoliv voda, ale motorový člun se stal místem mého dopadu.
„Okamžitě mi vyndejte ten háček z pusy!“ Vykřikl muž ve člunu a po mém škubnutí mu náhle nebylo do řeči. Protože se neměl k řízení člunu, ujal jsem se toho já. Začala zajímavá jízda. Nějak mi pří ní ale nezbyl čas k rybaření. A přitom mi pojednou neuniklo, že za člunem kdosi se komíhá na vodních lyžích. Skokanský můstek přede mnou se mi bohužel nevyhnul. Člun lehce vzlétl. Postava za člunem též vzlétla a pak byla pryč. Chtěl jsem se pro něho vrátit, jenže řeka mi při otáčení byla malá. Nevím, jak se to mohlo stát, ale člun byl pojednou zaražen v půjčovně lodiček.
„Dobrý den. Tak vám vracím tady ten člun.“ Řekl jsem užaslému muži, který měl na hlavě zaraženou židli. Muž ve člunu se nějak zmátožil a počal se na mě sápat. Opodále běžel dav naštvaných, již nekoupajících se lidí, z něhož znělo: „To je on!“
Hned mi bylo jasné, koho tím myslí. A tak následoval útěk a v patách mi byl ledaskdo, dokonce i zelený mužík z řeky.