KANIBAL

K spánku mě sotva donutí,

zdědil jsem volnost labutí,

jež netrefily zpět.

Kde asi mohou otálet?

Vždyť nikde není k hnutí

už nejmíň dva tisíce let.

No a tak zkouším starý trik,

ulehám nahý na chodník

a hraji mrtvé dítě.

Snad se mě zželí Afroditě,

snad se mě ujme poustevník

žijící v přepychovém bytě.

A jak tak ležím nehnutě,

spatřím mé krásné labutě,

jak je zeleninou zdobí.

Tak osočím ty drzé snoby,

co tváří se tak nadutě,

ať vykopou jim hroby.

Vždyť jsou to vrazi volnosti,

co jen pár mocných pohostí,

ty, kterým padá dobrý list.

Mnozí z nich umí sotva číst,

hází však zbytky od kostí,