Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSen mé mrtvé duše
Autor
Notreal
Dámy prominou, slibuji, že už podobné věci psát nebudu, a že se po tomto díle zaměřím na nějaká pozitivnější dílka. Tentokrát to ale opět vyšlo ven v docela kruté podobě... (Pro kritiky : třetí sloka se mi zdá slabá, dalo by se to napsat určitě jinak)
Jak deformovaná hrouda z popela
vyhlížím čerstvý hrob
Moje touha dávno pomřela,
když zakusil jsem její škrob
(jenž dřímal na roztoužených rtech)
V ruce držím kus dřevěné jehly,
krev z ní kape mi na kabát
Oči měla jak růžové perly,
bez nich bude se jí lépe spát
Vždyť vyřezala do mé hrudi temno,
jenž vysálo mé živé ´´já´´
Už je mi to všechno jedno
z oblohy jen slyším´´krá, krá´´
(na můj nový dům si sedají havrani)
Sedm životů bych byl jí věnoval
růže z ráje klidně donesl
Ten její stín však čaroval
a mou lásku roznesl