Post tenebras lux

Jsem zakut v železe co smrt nám dává,

jsem zakut v železe o má věčná sláva.

Živým beru a mrtvým dávám,

vášeň svou nadevše neovládám.

Má je moc Já jsem vládce,

krev, smrt, sám vybírám si dárce.

Smrt je matkou mou a Já její věrný syn,

zavržen světlem Já sám ji zato skládám dík.

Má touha odplaty mě žene dál,

smrt je mým lůne proč bych se kál?

Sama otvírá svou náruč promě,

"Poddej se,obejmi mě!"

Sám kráčím mezi dvěma světy,

na hranici,bez odplaty.

Kam dát se cesta zlá,

zpět,zdá se býti nemožná.

Jen vpřed mě žene osud můj,

má temná strana,života půl.

Poddej se mi,příjmi mě, já budu tvůj!

Nech mě vstoupit do tvé duše,

odpoutej se pociť růže,

jenž sis tak přál.

Tvým prokletím je věčnost,

hladová a běsnící,prázdná cnost.

Tak se mi poddej!