Denice

"závoj s dravým úvodem, žádná opravdová denní výseč ze slov nevystoupí nevstoupí zpět" musela jsem si to vypíchnout.., nemám moc času, ale už teď jsem si slíbila, že tě přečtu komplet - nenudím se, nějak to posunuje a tak! (a závidím) krajane

miii, předvánoční sliby jsou kosti v krku :o) tík

změna názvu (dyby to někoho zajímalo:-)

já sem si to myslel :o)))

jsem nešikula, na palci mám raka vod kladiva :-))) avízo všem: mám raka na palci!!!!!!!!!

jejdanánku..ajíííí fouk fouk chláchol chláchol :-))))

chlo chla chlu chly chlylylylyly nynyny dubyduba šušušu...tak nějak? to se mí lí - - - - - bí - - - - !! :o))

A co takhle sekyru?;-)

no jo, to bych se toho raka čistě zbavil, že jó? ;-)))

To každopádně..;-)

to máš blbý, ale lepší, než mít Nuit'u na krku ;o)

kecko Nuiťová :-)

hele, co ty tady! v práci! tfůůůůůůůůůj, makáme makáme-domů!!! :op

Řekl bych, že inspirující..jo..:-)

***

*!

Je to nádherná věc. Snad až příliš prudké střídání představ a obrazů.Méně by někdy mohlo být více. Čtenář by snad měl mít větší prostor pro vychutnání jednotlivostí, pro vzrušení, překvapení.

chm...chaos...pravda je že jsem hledal dlouho a nevím jestli tak úplně úspěšně...

Deník ///vždycky chápu název tak, že jej vztahuji ke každé větě, každému syntaktickému (skladebnému) celku Přilepil se na myšlenku nenechat odejít - břit ze stínu rtuti ///co nebo kdo je deník? – personifikace povolena – deník přilepil se na myšlenku (jestliže přilepil – potom ji vyrušuje – ruší – obtěžuje); v druhém souběžném čtení (bez názvu deník) jde o mluvčího básně (mohou spolu i diskutovat, což by mělo později jasně vyplynout – zatím to nelze vyloučit – na myšlenku se přilepí všechno…; deník může být vlastní (o soukromí) nebo deník veřejný (hermit tam někde pracuje, což nemusí každý tušit) = tedy něco rušivého – přilepeného je deník (ať již je to kdokoliv či cokoliv); přesahy čtení: 1) Deník přilepil se na myšlenku. Nenechat odejít.2) (On) přilepil se na myšlenku. Nenechat. Odejít. (variant je samozřejmě více…, zde pouze naznačuji některé možnosti různého čtení) => a takto můžeme pokračovat a přibírat syntaktické objekty do logické hry; ovšem co je „břit ze stínu rtuti“ nebo „břit ze stínu“ „rtuti krákoravé…“? druhá varianta se zdá jasnější, ale líbi se mi obě; rtuť má nejen význam prvku, ale přeneseně jde o jakousi nervozitu – rtuťovitost – a břit by mohl naznačovat agresivitu nervozity nebo její rozhraní…; stín je zde tvořen opravdu (opravdu?) sloupcem rtuti; mám pokračovat?? (Nuí??) – takhle se nedostanu ani přes první verš; kdepak – jen ať si každý analogicky představuje sám .-) nejde o to dohledat přesné i podvědomé důvody proč a zrovna jak bylo cosi zde napsáno, jde o to nechat se inspirovat… A jestli se v duchu ptáte… ano, takhle mne trýzní básně, tak je automaticky očekávám a čtu, a není-li tam prostor k poletování, udusím se mnohem větší bolestí. krákoravé trylky v zorném teritoriu kosodélné stíny plotů hnízd mrtvých lamp dělící vteřiny kotoučem bez svistu. jak osvětlovač zatemnil zahrady ulici slepice v ohradě pleskly křídly směšně a důvěrně. bázlivý štěkot psa utopeného v tuši pod šedobílými milníky jak zachycení na česlech kam se obrátil - čelem tichým voskovým čelem s očima dovnitř. na stěně pod ním vedle něj hrbolky body omítky drážky v šelaku šelestění štětců na němých bubnech v dálce. závoj s dravým úvodem, žádná opravdová denní výseč ze slov nevystoupí nevstoupí zpět ((P.))((S.))((:)) děkuji autorovi básně za její poskytnutí ke zneužití .-) jež se tresce – nelíbí ?.-)

aha apríl .-(

pořád tu chodim jak bludná ovce :-)) přečetla jsem to mockrát a pak stejně když to lyryk pod sebe zkopíroval nebyla jsem si jistá že je to to hermitovo nahoře :-)) ale už jsem se naučila udržet myší hejblavou šipku :-)) a přestože vím že je to nade mnou (ne pode mnou nebo vedle mě) je to v dálce************************

díky všem, zvláště pak všem... :-) Lyrykův způsob čtení se mi líbí, snad jen, že mám výčitky, pokud se při kritice tolikrát musel dotknout klávesy - víckrát než já při psaní tý polopatobásničky výše....:-)) Snad jen (2.:-) mě napadlo, že pro mě je název básně něco jako její podstavec, sokl, nebo taky něco jako rám obrazu, může ji někam posunout, nebo prostě jen trochu navést čtenáře kudy dovnitř, měl by mu naznačit, kterým základním směrem se dívat, ovšem pokud je ten název sám zakódovanej tak to jde asi těžko, to chápu, chudák ten co to po mě musí luštit, eště že já nemusím, ale není to pravda, básnička mě baví nejvíc tehdy, když ji musím po sobě luštit i já sám, taková si myslím někdy věřím, že řpežije do zítřka...:-)) btw já občas někde něco v básničce, nebo názvu upravím, postupně se ve mě ten text usazuje třeba několik měsíců, co vy na to, taky to děláte? morrison prej přepisoval svoje texty pořád dokola, skácel to chtěl dělat taky tak, ale vzdal to, protože naznal, že by ta práce na úpravách nikdy neskončila, tak se nimi radši smířil...:-) ...

Takový Ivan Krasko (pane, to byl básník!) napsal za život jen cca 80 básní. Do smrti je piloval..., ale miloval bych ho i bez toho pilníku!:-)

Kraska neznám, seznámím se... třeba...:-)

nevim nevim, báseň podle mě má i svou "historickou" hodnotu, obraz té doby, pocitů v dané situaci...a pilováním jen na této hodnotě ztrácí...

Doporučuju!:-) Vydal v podstatě jen jednu sbírku: Nox et solitudo. Slovák, tuším první, kdo dostal od Beneše v roce 1946 Národního umělce... Pravda, to už je zprofanovaný, ale v jeho případě to mělo obsah!:-) *!

:-)))) juj...nemůžu v sobě něco usazovat měsíce protože mi to tam nedrží :-)) s tím názvem s tebou naprosto souhlasím!!!!!!!!! nemám moc ráda názvy typu: když jsem šel dole sa ..začíná-li básnička veršem: když jsem šel do lesa :-)))))) no....to byl špatnej příklad...:-)))))...pryč.....:-))))********

hermite, já to dělám většinou tak, že mě napadne kus básničky, pár těch základních veršů, nosím to v sobě usazený pár týdnů a vím, že to nezapomenu a vím, že až přijde čas, abych to "porodila" celý, tak se to stane, pak přijde něco zvenku, co to všechno spojí, den, kdy to napíšu na papír, protože už je to celý... Když se k něčemu takhle hotovýmu většinou vracím po delší době a chci to překopat, je to strašný, ty věci, co mi přijdou třeba po několika letech blbý, vyhazuju, některý ze sentimentu ne :-), ale když je chci přepsat do lepšího tvaru nebo jak to říct, nejde to, protože už v sobě nenosím ten pocit, z kterýho se to zrodilo, není to živý...

Pája: ********:-)********** :-)))))) nin: pro mě čas celkem spolehlivě dělí věci, který mají samostatnou životnost (to je výraz!:-) ) a na ty ostatní, který (i pro mě jako jejich autora) strašně rychle stárnou... takže jsem nejradši, když pocit vyvěrá z toho textu, ten text ve spolupráci se čtenářem ten pocit tvoří.... a někdy stačí poodstoupit v čase a banální věc, pár slov, se stává krásnejma, zvláštní........ díky za reakci* Print: dík za tip....!*

já ti rozumím, praudu díš, jsou ale některý věci, co jsem psala třeba v pubertě, krapet prolezlý banálníma frázema, přesně vím, co by tam bylo třeba nechat, co je ten silnej základní MŮJ pocit, a co vyházet, jenže je to pro mě moc spjatý se vzpomínkou na to, jak mi bylo, když jsem to psala, že ty banality k tomu patří, že jsem to myslela tenkrát vážně, takže to vlastně bylo MOJE :-))) mockrát mě překvapilo, jak na mě zapůsobily věci, co jsem v době napsání považovala za slabší a naopak...

Lyryk: to je fuk, ale že ses pobavil? :o))

lyryku... co když to nelze rozebírat v posloupnosti?.. myslím tím... co když hermit některé věty záměrně rozporcoval a zpřeházel napříč básní?... :-))) jinak... název básně je mi nejasný a jeho vztah k ní mi uniká... a břit ze stínu rtuti chápu jako ústřední větu textu... jako uchopení její formy... k poznámkám k této básni jsem si napsal: "jasně a ostře porcovat vjemy, jako když žiletkou přejíždíš po kůži... tzn. nejedná se o práci kameníka, ale o práci chirurga - rafinovaného predátora pocitů..." ad H.: doporučuji ti Kokain od M.Agejeva... kdo byl M.A. se přesně neví, ovšem jeden z dohadů je, že se pod tímto pseudonymem skryl V.Nabokov... "Kokain je geniální nápodoba stylistických postupů raného i pozdního Nabokova, jejímž tvůrcem nemůže být nikdo jiný než pověstný milovník všelikých pseudonymů, kryptogramů, syžetových šarád a stylistických hrátek - nejproslulejší mystifikátor ruské slovesnosti Vladimír Nabokov alias Vladimír Sirin." -Nikita Struve - Kokain jsou osudy šestnáctiletého Vadima na poč. 20.st, myslím, že v Petrohradu, který po peripetii vztahů k okolí končí v drogové závislosti.. velmi brilantní styl, drsně a ostře se ti budou ty věty vrývat pod kůži.. navíc je z té knihy cítit určitá zkaženost...somethink is rotten in the state of Denmark...

*

soutěž o nejdelší kritiku pokračuje :op takže v prvním řádku našemu hlavnímu hrdinovi stoupá teplotní rtut' v žilách, jak rozervaně přemýšlí o sebevraždě, že ano :o)) když tu ho z jeho přemýšlení vytrhl slavíkoidní kolibřík trilkujíc v neznámých teritoiích svých hnízd a domovů, možná je právě opissingovával, kdo ví. Mrtvá lampa, zbytečná lampa, ale zhasnuta zve se stejně :o)), kolibřík slavíkoidní metá smutné kotouli prázdným vzduchem čímž se snaží oddělit vteřinu od vteřiny a rozpoznat tak samojedinou, ano ano, to se nám to stává napínavým!!! Náhle se jedna z mrtvých lamp jako kdysi vyhaslá sopka opět probudila k životu a záplavou svého pronikavého světla přivolala zvědavou a vilnou slepici, kterážto se hned chtěla se slavíkoidním kolibříkem pářit křídlo na křídlo! Zdá se, že už se znali předtím....když se ozval štěkot psa, slepice si uvědomila, že si spletla slavíkoidního kolibříka tadyhle se sousedovic Fíkem, jak se topil ve tmě rozsvícené mrtvé lampy. Pod nápisama z mylníky se slepice zastyděla a nevěděla, kam stud svůj obrátit. Po čele ji stékal vlastní mastný pot a ona provinile pátrala uvnitř své duše po příčině a otírala se přitom o zed' stavení u cesty, protože jí svědila prdýlka.V šelestném šustění štětce v šust'ácích pana malíře uvnitř začala dlouze a smutně hrát na rákosové bubny. Napadl jí svatební pochod a s pavučin u vody spletla si závoj v dálce jen lehce načrtnutého úvodu dalšího vztahu. Nic nešlo vzít zpátky..... :op*

(psssst, ale tobě to prozradím a kde si vyzvedneš výhru? ;-))))*

no, ve Vaší redakci ;o)))

No to teda koukam. Hlavne na to, jak to Nuitik popsal. Jak se do toho da proniknout? Strasne bych si to pral... *

Narvah: to já taky :o)))

já ne **************

Přijde mi to jako kvalitní automatickej text, ale rozhodně to neni prázdnej blábol - na to Ti jako autorovi až příliš věřim, než abych si to myslel.. Zkoušel jsem v tom najít nějaký analogie a místy jsem je snad i našel.. Snad alegorie?:))) *

Na soutěž o nejdelší kritiku dobrovolně rezignuju :-)) a tak jen tip

co se pronikání týče, je Nuitidlovník neobyčejně pronikavej! :o)) Narvah - abych věřil, že je na to návod, musel bych sám dobře znát pravidla toho bludiště, ale snad by to šlo číst s čistou hlavou několikrát po sobě a pak se podívat, co to se mnou udělá...;-)) je to stránka z deníku, kterej si ostatně stejně píšu jen tak asi třikrát za rok :-)

a díky všem a avi

jo, to je HODNĚ dobrý! *

Pravda je, že někdy o sobě při čtení místních děl pochybuji. Jestli jsem jako třeba normální, když tomu vůbec nerozumím, pátrám po šifrách - zatímco jiní objevují věci, které já neobjevil - a oni tam třeba ani nebyly. Každopádně u tvých děl si aspoň připadám, že čtu něco, co tu šifru nemá v prvním plánu, nakonec jich je tam však více, než u jiných. Mám teda jako pocit, že čtu něco z vrcholů snažení se o cosi, co jde vlastně tak trochu mimo mě. Ale docela mě to baví.*

Ránan, to je něco jako Kanaan? ;-))

Bacil: přes-ně-tak, doba dne zaslíbená! :o))

:o) to jsou wěci...*

Snad ti Bernhard nenatáhl řádky? :)))) Tip

Vyjan: možná eště natáhne, zatím sem se do toho Bernhardina moc neponořil...:-) ale je inspirativní, to určitě, už podle těch pár prvních stran, co jsem přelouskl....

pěkný

pořád s tím bojuju - jsou místa, kterými jsem naprosto nadšen (druhá polovina první strofy & závěr), a pak místa, se kterými ještě nevím, co si počít... budu se sem muset několikrát vrátit a ujasnit si to :)

Co není zapsáno uniká člověku před očima a optické náhodilosti určují celkový úsudek. - F. Kafka - Moje chu't tvořit byla bezmezná. - J.W.Goethe - Citlivě vyostřená báseň. - M. -

slepice v ohradě pleskly křídly směšně a důvěrně /// a z toho důvodu je to docela prima .-)

sem starej mazák, kerej nemůže s mladou hokou prohát!!! .-)))

jo, ty slepice mě taky dostaly nejdřív :) konečně se shodnu s velkým Lyrykem! :))

já stará král, už dlouho téhle zemi vládla....:op

teda Nuí, já myslel, že přidáš a donutíš mne k úplné interpretaci básně .-))))) díky moje milosrdná...