Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBUSTA
20. 11. 2002
8
0
1502
Autor
Lilie
BUSTA
Až na kost promoklý postávám u řeky,
kde čeří hladinu dešťové doteky
a pády listů
doposud halících kamennou bustu
plačící ženy.
Rok co rok do nitra zasažený
vším, co je pěkné,
čekám, až listopad větvoví svlékne
a já se zadívám do jejich očí.
Vkročí
do mě. Hlouběji, než celá,
aby nemusela
darovat mi, co mé jest.
A já hříšný věrozvěst
její zrak a bouři pije
skládám střepy harmonie
v samém srdci blat.
"Neumím tě vytesat,
ani popsat slovy.
Kdo ví,
co jsi vlastně zač?
Ale ďáblů vymetač
měl by zvážit tvo
ji krásu."
Přijde mi, že na konci ještě něco chybí....., když se tam před tím všechno rýmuje.....
Jinak jsou to pro mě nádherné obrazy- a i slova a rytmus se mi k nim hodí. ****/***** -t-
Hm...to je presne tretia vec, čo tu čítam...a táto sa mi zatiaľ ľúbi najviac...dávam prednosť ľuďom, ktorý sa s rýmom a múzou vedia hrať...
snehurkasnehurka
20. 11. 2002
Tý jo!!
Je to sqěle napsaný-je to krásný, netřelý kombinace a perfektní rýmy spolu s neobvyklym rytmem!! TiP*