Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se22. listopadu 2002 - pátek
Autor
horák
22. listopadu 2002 - pátek
Jak jsem již napsal včera - poslední dva dny v týdnu představují slušný záhul. V pátek učím pět hodin v kuse a navíc operuji v přízemí jako dozor (nejvíce hodin trávím ve třetím patře). Onehdá jsem si během směny naměřil krokoměrem přes sedm kilometrů.
Po spočítání absence a proškrtání kolonek ve třídnici jsem usedl k internetu a začal pátrat po novém autíčku a možnostech jeho financování. Jestli kvůli něčemu nespím, tak je to stav našeho auta. Už jsem do něj skoro dva měsíce nesedl. Mezitím jsem najezdil stovky kilometrů v Helenině Felicii. Dorazila mě Šárka, když řekla, že už s ním taky nechce jezdit. Sám sebe jsem obsadil do role hlavy rodiny, která teda musí zařídit, vyřídit ... zaplatit. Na netu jsem prošťoural významné leasingové společnosti, na stránkách ČSOB si spočítal, kolik bych splácel měsíčně, kdybych si vzal spotřebitelský úvěr. Při vhodné konstelaci hvězd bychom se vešli do tří tisíc, když nepočítám nutnost havarijního pojištění.
AAA, jiné bazary, soukromá inzerce. Jo, vybral bych si. Seděl jsem nad těmi auty bezmála dvě hodiny. Už jsem měl téměř nutkání si jedno, dvě rezervovat. Půjčit si peníze je tak snadné. Cestou z práce jsem byl téměř přesvědčen, že do Vánoc budeme mít nové auto.
Dvě hodiny po příchodu domů bylo vše zase trochu jinak. Se Šárkou jsme chvíli jásali, že jo, že teda jo! Pak jsem vytáhl výpisy z banky.
Říjen: +520 Kč
Září: -640 Kč
Srpen: +1200 Kč
Červenec: -2400 Kč
Červen: +6500 Kč
Květen: +2000 Kč
Rozhodně nejsme schopni ušetřit dva až tři tisíce měsíčně.
„Máš ještě na kontě těch třináct tisíc, co nám přišly na jaře jako přeplatek za teplou vodu?" zeptal jsem se Šárky.
Nejdřív dělala blbou, pak se na mě obořila, že nebude kvůli autu škudlit na jídle.
„No to bys teda musela!" zaútočil jsem.
Po krátké hádce, během níž vlastně nebylo jasné, kdo to auto chce, jsme se usmířeně obejmuli.
„Na co to auto vlastně potřebujeme? Chatu nemáme, do práce chodíme pěšky. Na těch pár cest do Boleslavi nám Šedivka vystačí."
Stejně jsem dostal k večeři jen chleba s máslem - to zřejmě proto, kdybych si to rozmyslel a chtěl začít šetřit.
Vlastně jsem úplně zapomněl napsat, že se vrátil Vítek ze školy v přírodě. Jedinému z celé školky mu nedošel náš pohled, přestože jsme ho posílali hned v pondělí. Ještě před chvilkou jsem s ním ležel v posteli a nechal si vyprávět, s kým spal, o čem se v noci bavili, kam chodili na procházky, jaké byly paní učitelky. Jako by za ten týden zase rychle povyspěl.