Hvězdy

skvěle prostě*

velmi příjemnej pohyb taky se občas toulám mezi hvězdami až k jejím rtům:) #

na poprvé to není tak silné, jako pečlivě vnímáno napodruhé :)) určitě na típ! :) ***

*

t v bezva a víš co chceš kudy na to, to je dost podezřelý....:-))

..báseň plná krásných a pro nás všechny cizích slov, protože poezie jako taková, je zaznamenávání pocitů autora, je možno se s nimi ztotožnit, nebo to navléknout na cokoliv co si jen čtenář dokáže představit. Každý jeden z nás vidí v té či oné básni to své co potřebuje a co si v ní najde a tak to má asi i být. Čím více lidí osloví, neznamená, že ji rozumí, ale že ji přijímá a ta Tvá mezi ty těžko chápatelné patří, leč rozumět neznamená vědět. Vím jen že se mi líbí........:-)))))*t*

Pen: To nebyla nezdvořilost, ale bezradnost. Já nevím, co ještě kromě nervů v sobě mohu rozeznít. Snad nesmrtelnou duši? Jenže tou nevládnu.

Mi to zní krásně, výborně rytmicky, líbí se mi obsah.

Patos? Já nevím. Ta báseň vzniká nezávisle na jakémkoli záměru. Má ale velmi přesnou představu o určitém pocitu pohledu vzhůru. Nejde pojmenovat, nejde popsat. Je třeba ho postihnout pohybem: pohybem obrazů, slov, slabik, hlásek, nádechů, výdechů, překotností, pauz. Téma je mi vodou, do které se vnořím, nechávám se nést proudem, jen tvář držím nad hladinou, abych se neudusil.

Pen: Nedokážu ze slov dostat všechno,co v nich je. A ty to v nich snad dokážeš už jen najít? Slova jsou hluboké studny a jejich významy jsou jen hra stínů na hladině. Ještě jednu věc bych chtěl vysvětlit: ten pohyb, o kterém píšu, se neobrací ani na rozum, ani na smysly - je to hra přímo na struny nervů - jaká jsou jejich zakončení, poslání, smysl, to nevím. Je to podivný klavír, kde žádná struna neodpovídá jen jedné klávese.

Copak si rozumíme? Nemluvil jsem, ani nemohl mluvit o dně významu - význam je stín na hladině, stín nemá dno. Čím jsou slova sama o sobě - nevím. Slova dokážeme vnímat jedině jako to, co si z nich sami uděláme. Já že se na sruny-nervy omezuji? Co víc v sobě ještě mohu rozeznít?

tohle mě neoslovilo, jakoby to bylo víc o slovech než o životě

Nechci psát básně o životě. Chci stvořit živé básně. Jako doktor Frankenstein.

:) aha, tak to jsme si nerozuměli, OK :)

Já nevim no, ale mě so líbí.... je to hezky napsaný a tak... /*t*

A co ještě?

je v tom ta ostrost hvězd a je cítit jak dopadají na zemi :o) tak to vidím já ***