NETYPICKÝ TÝDEN

PONDĚLÍ-Ráno pro mě nezačalo moc klidně. Probudil jsem se ve dřezu, což dávalo tušit, že jsem byl v noci náměsíčný. Letmý pohled do ledničky mi prozradil přítomnost oblečení. Nevím, jak se tam dostalo, ale asi za to mohla ta má náměsíčnost. Z mrazáku jsem vytáhl své džíny. Šlo poněkud ztuha se do nich obléci. Má následná chůze na zastávku autobusu byla poněkud prkenná. Lidé na zastávce si toho všimli.

  V práci to za moc nestálo. Kolega Vorlíček chtěl vyzkoušet nový větrák gigantické velikosti. Já ho dal na stůl. Po zapnutí všechny papíry a další věci ze stolů vylétly otevřeným oknem ven. Nepodařilo se mi větrák vypnout. Následná manipulace s ním skončila vylétnutím roztočené vrtule. Šéf Macháček byl lehce na hlavě skalpován.

Doma mi pak praskla žárovka v obývacím pokoji. Při její výměně mi na hlavu spadl i lustr. Nějak mi uvázl na hlavě a i sním jsem šel spát.

ÚTERÝ-Zase jsem náměsíčnil. Probuzení v kabině výtahu nebylo zrovna příjemné. Lustr se stále nacházel na mém krku. Několik sousedů bylo překvapeno, když mě s ním potkalo oděného v pyžamu. Napůl oblečen v pyžamu jsem došel na autobusovou zastávku. Opět čekající lidé na ní na mě užasle hleděli. Díky lustru mě nebylo dovoleno nastoupit do autobusu. Pozdní pěší příchod do zaměstnání mi prošel, protože na šéfovi Macháčkovi se podepsal včerejší incident. Ze zafačovanou hlavou se točil na židli a zpíval: „Točte se pardálové  pěkně dokola…“

  Za pomocí kolegů jsem se zbavil lustru. Pracovní doba proběhla celkem v pohodě. Jen jsem strhl kohoutek nad umyvadlem a za pomoci kleští ve snaze to dát do pořádku začala prýštit voda. Mojí snahou s kolegou Vorlíčkem bylo pak zavřít hlavní přívod vody. Ale i tam začala stříkat voda. Než přijeli instalatéři, šéf Macháček nám začal předvádět, jak se plave čubička.

  Doma se mi vyhodily pojistky. Nějak mi nešly nahodit v předsíni a tak jsem měl snahu je nahodit na chodbě. Jenže se mi podařilo vyhodit proud všem sousedům na patře. Před spaním jsem si stokrát říkal, že nesmím náměsíčnit.

STŘEDA-Sprchování ve vaně v pyžamu bylo mým budíčkem. Byl jsem rád, že probuzení následkem náměsíčnosti nebylo horší. Na autobus se mi nechtělo jít. Mé auto stálo před domem na parkovišti. Po čtvrt hodině mě začalo být divné, že jedu stále na místě. Auto stálo na cihlách a kola byla pryč. A tak mě jízda v autobuse neminula. Bohužel byla přerušena poté co můj žaludek nesnesl to, co jsem snídal a cestující se na vlastní oči a oblečení přesvědčili, cože jsem to měl k snídani.

  V práci byl šéf Macháček stále poněkud mimo. Tancoval valčík s kolegyní Potůčkovou a poté co mu utekla, začal taktéž tancovat kolega Vorlíček. Když se zmocnil mě, bylo mojí snahou utéci. Útěk na WC a jeho okénkem ven se nezdařil, protože o totéž se pokoušel kolega Vorlíček a my jsme se propadli do nitra záchodu, přičemž já utrhl splachovadlo a záchod začal protékat. Ten se s námi vyvrátil. Opět zasahovali instalatéři.

  Doma vládla pohoda jen do té doby, než mě napadlo zacvičit si s činkami. Jedna mi poněkud vylétla z ruky a rozbila okno. S druhou jsem se praštil do nosu, pak opakovaně do hlavy a více si nepamatuji.

ČTVRTEK-Užaslé tváře sousedů a kolemjdoucích na ulici pod balkonem mě poněkud překvapily a ještě více to, že cvičím ráno spoře oděn s činkami. Raději jsem zmizel v bytě. Jízda v přeplněném autobuse nebyla zrovna moc příjemná. Nějakým řízením osudu se mi podařilo vyrvat nouzové kladívko, kterým se rozbíjí okno. Pár cestujících pocítilo mým nechtěným přičiněním jeho údery. A zase pro mě předčasně skončila jízda.

  V práci vládl klid. Pak ale šéf Macháček dostal nápad, že bychom měli nacvičit cvičné hašení budovy při požáru. Chtěl jsem vytvořit trochu dýmových efektů, ale poněkud se mi to vymklo z  kontroly. Netrvalo dlouho a běhali jsme s hasicími přístroji po místnostech. Šéf Macháček pěl radostně: „Hoří má kancelář panenko…“ a po příjezdu hasičů: „Co jste hasiči dělali, že jste kancelář shořet nechali..“ A poněvadž byl automaticky podezřelý, skončil na policejní stanici.

  Po příchodu domu jsem se vydal za panem Pokustónem,  známým vynálezcem a experimentátorem, jestli nemá něco proti náměsíčnosti. Měl. Podivně vyhlížející pilulky těžko určitelné barvy a chuti. Jejich zapití bylo poněkud chybou. Tolik barev, co se mi vystřídalo v obličeji, nemají snad ani v barvách a lacích. Přestala pro mě pak platit zemská přitažlivost. A tak jsem usnul u stropu.

PÁTEK-Probuzení na rozložené posteli a drnčení zvonku nebylo moc příjemné. Za dveřmi stála naštvaná paní Jekotová a ječela něco v tom smyslu, že jim spadla do postele lampa po ohromné ráně, která přišla ode mne.

  Byl jsem rád, že je pátek. Do autobusu se mi nějak nechtělo. Nastup do narvané tramvaje byl horor. Stání přímo u dveří nebylo zrovna moc vhodné. Tlak lidí na mě způsobil, že já náhle vlál z otevřených dveří ven. Přestoupení na střechu kolem jedoucího automobilu se moc nelíbilo řidiči. Opět po svých jsem přišel do práce.

  Šéf Macháček byl bohužel přítomen a organizoval úklid místností. Dost kolegů chybělo.

Pak kolega Vorlíček přinesl jakýsi přístroj, kterým se malují stěny. Nikdo ale nevěděl, jak se s ním zachází. Já byl iniciativní, jenže jsem to podle návodu poněkud špatně složil. Místo dopředu vystříkla barva

dozadu na mě a na ostatní kolegy. Křičeli a honili se za mnou dost dlouho.

  Doma se mě zmocnila únava. Několika centimetrová vrstva prachu mě přinutila vysávat. Ale ve vysavači se zablesklo a poté z něho vyšlehly plameny. Koberec shořel a par věcí kolem taky, ale mě aspoň do budoucna odpadlo vysávání.

SOBOTA-I s peřinou a polštářem jsem se probudil v peřiňáku, který se pak poněkud rozložil. Během dne jsem se rozhodl vytapetovat kus předsíně. Lepidlem polepená strana tapety se na mne poněkud přilepila a já začal vrávorat sem a tam. Po dovrávorání na chodbu se na mě nalepil nechtěně soused pan Bezoušek. Dokonale k sobě přilepení a zamotaní jsme ztratili na začátku schodiště rovnováhu a spadli o patro níže. Správcová Blažková, která  zrovna vytírala ono patro, se rozkřikla a přetáhla nás svou holí. Nějak podklouzla a byla také přilepena. Křik přilákal další sousedy, z nichž někteří se také přilepili a sborově mi začali nadávat, cože jsem to použil za lepidlo.

Po návratu do bytu se na mě nacházely cáry šatů a tapety. Sousedé dopadli obdobně.

NEDĚLE-Konečně jsem se probudil v posteli, ale ne ve své. Pan Bezoušek spal hlavou skoro v květináči a objímal kmen kytky. Paní Bezoušková  seděla v houpacím křesle a chrápala. Já oknem vlezl urychleně na svůj balkon, aby nedošlo k nějakému nedorozumění. Do tapetování se mi po včerejšku nechtělo. Za to vyvrtání několika dírek do zdi se zdálo být dobrým nápadem. Zbíječka ale nebyla tou vhodnou vrtačkou. Ozval se strašný hluk. Vrták se zavrtal do zdi a ta se celá roztřásla, přičemž z ní začaly létat kusy zdi. Vypnout ani vytáhnout jí ze zdi se mi nepodařilo. Od sousedů se ozval křik a pan Bezoušek začal řvát oknem ven, že má provrtaný i hrnek, který měl přiložen na uchu u zdi. Já mezitím vrávoral po bytě. Vše, co stálo vrtající zbíječce v cestě, bylo zasaženo vrtákem. Křik od sousedů se stupňoval. Brzo mlátili na dveře a ostošest zvonili. Já jim chtěl otevřít a vše vysvětlit, jenže je uvítal vrták skrz zavřené dveře. Na chodbě po mém objevení se zbíječkou v rukách nastalo zděšení a útěk. O něco později po vytržení zbíječky ze zásuvky mě začali zase honit sousedi.

Hodně pozdě večer jsem se začal zaobírat tím, co netypického se za tento týden událo a co se stane příští týden.