Město

,,Jedeme," křikla na mě máma z kuchyně.Ležel jsem v druhém patře na své posteli a přemíšlel jsem na vhodnou chvíli pro útěk.Nějak se mi doma prostě nelíbilo a tak sem chtěl pryč.Ne rodiče se nehádali,ani mi toho moc nezakazovali ,ale prostě se ke mě nehodili.Právě z tohoto přeměšlení mě vytrhl mámin řev.Rychle jsem se oblékl ,vyčstil si zuby a nechal jsem se pokousat od křečka za cílem ho pohladit.šel jsem znovu do koupelny a umil jsem si z prstu krev.,,To nevzdám,"řekl jsem si a vyšel znovu naproti teráriu s křečkem.Přiblížil jsem prst j jeho domku a on okamžitě vykoukl a vystartoval proti prstu.Stačil jsem uhnout ,ale křeček se v té rychlosti nestihl obrátít a narazil hlavou do své větývky.Vypadal rozuřeněji než kdy dříve.Znovu vystartoval ,ale v tu chvíli jsem ho pohladil a on se mi znova zakousl do prstu.Začal mi téct proud krve z ukazováčku ,ale křeček sem nepouštěl.,,Promiň."řekl jsem mu ,pohladil jsem ho a odhodil do domku.Nečekal jsem až znovu vystrčí hlavu a zavřel jsem ho.S pocitem výtězství jsem sešel dolů se zkrvaveným prstem a jelikož krev tekla rychle tak i se zkrvavenýma kalhotama.Vypadalo to efektně do té doby než si toho všimla máma a já jí řekl že mě pokousal křeček.Pak jsem se převlékl a vyjeli jsme.Jeli jsme do města za mou prababičkou ,nebo za něčím takovím(ještě se musím zeptat ,protože by to bylo trapné jet 100km za někým a potom ho pozdravit "hej ,ty" ).To něco jsem v životě neviděl a do včerejška jsem o tom neslyšel.Pomyslel jsem si ,že je neslušné nazývat nějakého svého příbuzného ,,něco" a tak jsem dal Jakubovi jméno Jakub.Bydlel ve městě ,,Nadlouk" a tam jsem také ještě nebyl.Nijak jsem netoužil Jakuba poznat...,,To je nápad,"řekl jsem nahlas a máma na mě podivně mrkla.V neznámém městě je jednoduché se stratit ,rozvíjel jsem dál svou myšlenku ,ale už projistotu v duchu.Dál jsem rozváděl svůj plán.Někde kde to bude hodně zalidněné.V malém městečku to bude problém ,ale nějak to zvládnu.Najednou jsme byli na místě.Byl to tak trochu šok.Nebylo to malé městečko ani město.Byla to obrovská metropole.Z úžasu mě vytrhl zase mámin křik.,,Tak vystupujeme."podle toho co říká to na křik nevypadá ,ale ona neumí mluvit normálně.Bylo to tady jako udělalné pro ztracení.Bydli jsme právě v ulici velké jako naše néměstí a k nám přicházel obzvlášť velký frmol turistů.Neodešl ovšem od nás ,ale od nich.Hned jak sem byl opodál zaslechl jsem zoufalí výkřik.,,Snad to za to stálo."řekl jsem si a odpojil se od turistů.,,Chdák Jakub ,bude si myslet ,že jsem utekl od něho ,protože jsem na něj nebyl připraven."opravdu mi ho bylo líto ,ale nebudu se kvuli tomu vracet.Zazněla policejní houkačka.Na to jsem nepomyslel ,ale rozhodně mě nenajdou jen tak.Přišel ke mě nějaký mladík a zeptal se jestli nemám oheň.Přišel k němu druhý mladík a řekl že našel sirky a tak odešli.,,To bude zábava,"pomyslel jsem si.Na cestu do města jsem si vzal něco ze svého kapesného ,abych si mohl něco koupit ,ale teď mi to bude muset stačit na něco k jídlu a pití.Sedl jsem si na lavičku s limonádou a párkem v rohlíku.Vedle mě seděla malá zvědavá holčička.Chvíli se na mě dívala a potom se mě zeptala jestli jsem z Brna.Já jjsem jí řekl ,že ne a ona se rozbrečela.Dal sem jí kousek párku a ona řekla ,že jsem její nejlepší kamarád a odešla.Dojedl jsem a vydal se na cestu.,,No jo.A co teď."napadlo mě.Naštěstí sem nemusel dlouho přemíšlet ,protože se ke mě blížilo pár divných típků.Všichni měli pořádně nagelované vlasy a všichni byli sportovně založení.Nebyl na ně hezký pohled zvlášť když sem předtím vytahoval peněženku ,abych si koupil pití.Rychle jsem se otočil ,ale slyšel jsem jak za mnou jdou.Trochu jsem zrychlil ,ale nepomohlo to.Začal jsem běžet ,ale ani to nepomohlo.Teď jsem to rozpálil jak nejvíc jsem uměl ,ale oni běželi za mnou.Vypadalo to ,že mě chtějí někam zavést ,protože jeden se odpojil a zaterasil mi cestu v pravo.No jistě.Chtějí mě zavést někam kde nejsou lidé.Ten v pravo se ke mě blížil a já jsem musel zahnout do úzké uličky vlevo.Bylo tam opravdu mnohem míň lidí než jinde.Ale nějací tam byli.Do cházel mi dech a zpomalil jsem.Ohlédl se a uviděl ,že za mnou nikdo není.Otočil jsem se ,ale nikde nikodo.Pomalu a opatrně jsem vyhlédl z uličky ,ale po mladících ani stopy.Po silnici projel autobus a v něm stáli.,,Cože?"řekl jsem nevěřícně,,to není možné," pokračoval jsem ,,vždyť honili mě a ne autobus."řekl jsem vyjeveně a posadil se na lavičku.Pomyslel jsem znovu na Jakuba.Jel jsem k němu na návštěvu a přitom jsem utekl.Bylo to vůči Jakubovi nefér.Chtěl jsem pokračovat v úvahách o Jakubovi ,ale vedle mě se posadila stará paní.Podívala se na mě a přisunula se.,,Ahoj," řekla stroze,,Dobrý den"řekl jsem překvapeně.,,Já bylím támhle," aa ukázala rukou do neurčita.,,Aha,"přisvědčil jsem.,,Ty víš kde bylím?"zeptala se.,,Někde tam,"řekl jsem také rukou někam do prázdna.,,Děkuji."řekla mi a s širokím úsměvem odešla.Na její místo si rychle sedl nějaký kluk.Hned od pohledu jsem poznal ,že je duševně postižený.,,Ha.Sem tě našel ,žejo?"Zeptal se mě z nadějí v hlase.,,Ano určitě."řekl jsem přívětivě.,,To je dobře.Sem tě hledal víš?"zeptal se znovu.,,Ano vím"řekl jsem.,,No jasně já jsem ti to řek žejo?hahaha"zasmál se ,ale čekal na odpověď.,,Řek!"přisvědčil jsem.,,Ty jsi z Brna?"zeptal se zase.Podíval jsem se na něj velmi překvapeně ,až zle.Začal natahovat.,,Ano jsem!"řekl jsem a uviděl v jeho tváři obrovské nadšení,,Jak si to poznal?"zeptal jsem se pro změnu já.,,To je vidět né!To já poznám!To je hračka."vypadal podivně když se chlubil.Po chvíli přestal a řekl,,Myslíš ,že dítě v ubrousku přežije potopu?".Chvíli jsem přemýšlel a pak jsem řekl ,že nevím ,ale ať to projistotu neskouší.,,No já to budu zkoušet?!To je nápad panečku ,na to jsou přece odborníci."řekl.

"No jasně."řekl jsem já.A v tom jsem uviděl jak ke mě míří policie.,,Ahoj už musím jít."pověděl jsem.,,Ahoj."řekl a rychle odešel.Vstal jsem ,ale objevil se přede mnou policista.,,Ahoj.Tak jsme tě konečně našli.Tys nám pořádně zavařil život.Co sme se tě nahledali.Jen mi prosímtebe řekni proč si nezavolal na policii nebo nešel do nejblžší budovy policie."zeptal se.Já jsem mu neodpověděl ,ale věděl jsem ,že to nebude ten nejlepší den který zažiju jak jsem čekal.,,Tak pojď ,všichni jsou nervózní a já nemám čas se tebou víc zabývat."řekl nervózně a vedl mě k autu.Teprve teď jsem si všiml co všechno stihla máma udělat.Na každé stěně byla nalepená moje fotka a pod ní nápis:Ztratil se.Když mě zavezl k nějakému domu vystoupil jsem a on řekl ,že máma je tam a odjel.Chvíli jsem stál pod schody a přemýšlel.Nakonec jsem zdolal první schod.Pak jsem se zase zapřemýšlel a řekl jsem si,,Tak tady bydlí Jakub.Konečně ho uvidím.Na a nakonec to nebyl tak špatný den.Vyšel jsem po schodech a zazvonil na zvonek s jmenovkou MARTIN...