Sedm Andelu - III.kapitola

"Ne, ne, sekej obloukem ! Probohy, ty se to snad nikdy nenaucis. To co drzis v ruce je mec, ne nejaky kus klacku. U Kralovy koruny, davej pozor." Cele rano Gabriel stravil marnou snahou naucit Orkaha alespon zakladum techniky sermu, ale at se snazil, jak se snazil, rozlozity kuchar to stale nemohl pochopit. Pletl se mu rubovy sek s trpaslikem, rozdeleni oblasti tela na smrtelna zraneni a ostatni ho jen matlo a soustredit se na obranu s utokem zaroven bylo zkratka nad jeho sily.   

Llen sedel opodal, zady se opiral o prazdny sud, ruce slozene  v kline a uprimne se bavil pozorovanim rozzlobeneho Gabriela, poskakujiciho okolo a dupajiciho zlosti nohama. Neodvazil se smat nahlas, narozdil od Nadjy, ktera vyprskla smichy temer pokazde, kdyz musel rytir uskocit pred cepeli, nebezpecne mirici na jeho oblicej.

" Mozna je to stare rceni, ze sedlaka panem neudelas, pravdive," vystekl jizlive Gabriel," ksakru, drz nohy od sebe ! Postoj chlape, postoj. Prava vic dopredu.Dobre, dobre, ale ne, tak ne, trochu zpatky, ohni v koleni. Ne, to je moc !" Orkah tise zaupel. Zacinal toho mit tak prave po krk. Loupalo ho v krizi, paze ho bolely, jakoby cely den tahal vedra plne vody a poznamky o vlastni neschopnosti palily vice nez plameny ohne.

" Uz toho mam dost," zavrtel hlavou rytir," pockej tady." Orkah se zmohl jen na jakesi souhlasne odfrknuti a pomalu se sesul k zemi. Na jeho tvari se objevil blazeny usmev, natahl nohy, ruce si dal za hlavu a zavrel oci ve snaze zapomenout kde je a co dela. Po chvili se Gabriel vratil, v ruce sekacek na maso, ten s dlouhou rukojeti na bourani dobytka. " Tumas," rekl a podal ho Orkahovi," koukej vstat. Nech mec mecem a zapomen  vsechno, co jsem ti rekl o krocich, krytech a vypadech. Popadni ten sekacek obema rukama a ukaz mi, jak s nim pracujes, kdyz porcujes pekne rostle prase." Nadja zatleskala, v ocekavani dalsi zabavy a i Llen si nervozne poposedl a prihmouril oci. Orkah se na rytire nechapave podival, ale pak pokrcil rameny a mavl nastrojem v sirkem oblouku. " Hmmm," zamrucel Gabriel," a ted to zkus zleva." Kuchar se dlouho nerozmyslel a cepel protala vzduch jeste o neco rychleji nez predtim. " Dobre, hm, tak pokud chces nekdy s nekym bojovat, pouzij tohle a sekej s tim stejne, jako jsi mi to prave ukazal. Pravdepodobne zabijes sveho nepritele na prvni ranu, nebo by ses o to mel pokusit, protoze pokud se ti to nepovede, nebudes mit uz dalsi prilezitost. Rozumis ?  A nikdy uz neber do ruky mec ! Nejspis bys misto nepritele zabil sam sebe."

" Samozrejme pane, jak rikate," odtusil nepritomne Orkah, v tvari popelavy unavou," dekuji vam pane, ze jste si dal tu praci a ukazal mi, jak se branit, pane." Gabriel kyvl, sebral ze zeme svuj mec a znechucene si prohledl jeho cepel. " Llane," krikl na panose," pojd sem,chlapce." Llan se loudave prisoural. " Chci, aby se tahle zbran do vecera leskla, jako by byla nova, jasne ? A kdyz uz budes mit praci s tim cistenim, podivej se i na mou dratenou kosili. Rozumis ? Ptam se, jestli rozumis ?," klucina pritakal,ze rozumi," dobrem tak syp a ne aby si pouzil moc oleje, vis, ze to netoleruji." Llan popadl mec, sundal pochvu, kterou Gabriel povesil na hrebik,trcici ze zdi staje, a vrhl kradmy pohled na Nadju. Ta se usmala a rekla :" Pojd Llane, pomuzu ti, muzeme si povidat a prace nam rychleji utece." Odesli ruku v ruce, zabrani v  hadce, jestli je lepsi jablka pojidat loupana, nebo se slupkou. Jejich smich se odrazel od kamennych zdi a vyvolaval v obou postarsich muzich, stojicich na nadvori, vzpominky na dobu, kdy se  oni sami prohaneli s kamarady a zazivali nespocetna dobrodruzstvi. Gabriel poplacal Orkaha po zadech. " Co takhle otevrit soudek vina, co myslis ?"

" Dobry napad, nejvznesenejsi pane, hned to zaridim. Dovolil bych si pana poprosit, aby se presunul do jidelny. Obstaram neco maleho k zakousnuti, zlibi-li se panovi ?"

" Zlibi, to vis, ze zlibi. Ty myslis temer na vsechno ! Nuze, vzhuru na ztec," zasmal se Gabriel uprimne," mam hlad, ze bych snedl i svaba."

Llen opatrne pokropil cepel olejem a lnenou uterkou rozetrel po oceli tenkou vrstvu. " Vidis ?, musis to udelat poradne a pomalu. Nesmi se pouzit moc oleje, ten je vzacny, pry ho pan koupil od kupce z Warnu. To je kralovstvi, vis ? Teda bylo, ted uz neni," na kratku okamzik se na chlapcove tvari objevil stin strachu," Horda ho znicila." Nadja kyvla. Sama zprvu povestem o Horde prilis neverila, ale kdyz se jeji cast objevila pred hradbami Aikylea, pochopila, ze v kazde povesti je trocha pravdy. " A proc je tak vzacny ?," zeptala se s usmevem. " Udelali ho trpaslici. Od nekoho jsem slysel, ze ho lisovali z hub a pak misili s nejakym jinym olejem. Kazdopadne z toho vnikla nejlepsi vec na cisteni zbroji a zbrani co znam. Predtim jsem pouzival normalni olej ze slunecnic, to byla hruza ! Vsechno jsem musel delat dvakrat a kdyz se pan vratil treba z bitvy,nebo tak neco, tak i trikrat, ctyrikrat  !" Nadja pozorne naslouchala, hlavu trochu naklonenou k rameni a jeji vlasy vypadaly jako zlaty vodopad. Llan se na ne moc rad dival. Vydrzel by je jen tak pozorovat cely den, vnimat kazdy praminek, kazdy jednotlivy vlasek. " Na co tak ziras," zasmala se Nadja," vypadas, jako bys polkl zabu."

" Ale na nic, ja jen, nic," koktal nervozne chlapec," chtel jsem rict, teda se te zeptat, proc jsi tady ? Prisla jsi skoro pred tydnem, zjevila si se odnikud, skoro jako vila." Nadjin usmev zmizel. Zamracila se. " Nevim, jestli bys to chtel slyset." Llan dychtive potrasl hlavou a prisunul se bliz. " Zila jsem od narozeni v Aikyleu. Vis kde to je ?"

" Na severu," odpovedel Llan," muj ucitel mi rikaval, ze je to jedno z nejvetsich mest Zapadni domoviny."

" Ano, to mas pravdu. Bylo to velke mesto. Muj tata byl doskar, mamu jsem nepoznala, pry umrela na mor, kdyz mi bylo pet. Byli jsme chudi, stejne jako vetsina lidi v te dobe, doskarina moc nenesla, tak jsem ve dvanacti utekla od taty a rekla sem si, ze se o sebe dokazu postarat. Kradla jsem. Jednou me chytili a chteli mi useknout ruku. Bylo jich pet a me trinact, jedna mala holcicka proti peti velkym chlapum. Udelala jsem, co jsem musela." Llen se zatvaril nechapave. " Sundala jsem si saty a nabidla jim svoje telo. Pouzili me, vsichni a me se to...libilo, nevim, citila jsem se plna hnusu, ale nekde hluboko v sobe, jsem vedela, ze se mi to libi. Od te doby jsem se zivila telem, prodavala jsem se kazdymu muzskymu, kterej mohl zaplatit. Nezajimalo me, jak vypada, nebo jak je starej, proste jsem chtela penize. Kdyz nechteli po praci zaplatit, pouzila jsem dyku, vedela jsem, jak zpusobit velkou bolest a pritom nezabit. Ja...ja, nevim, dnes mi to prijde, jako by se to vsechno stalo nekomu jinymu, nekomu cizimu, ne me, ja jsem sermirka, bojovnice, svobodna, hrda, ja...," rozplakala se. Schovala tvar do dlani, vypadala bezmocne, zranitelne a Llan ji objal, ne uplne, je lehce, aby vedela, ze je s ni. Vdecne se k nemu privinula a plakala, smacela mu halenu horkosti sveha zivota, ale Llanovi to nevadilo. " A co bylo dal ?," zeptal se tise.

" Za tri roky jsem nasetrila dost, abych si mohla koupit lekce v sermu a hezkou savli, tri mesice jsem se kazdej den ucila, jak prezit jako svobodnej bojovnik se zbrani k najmuti. Vsecko skoncilo, kdyz se objevila jedna z armad Hordy. Nedali sanci nikomu. Obrance mesta smetli behem hodiny, vyrabovali a sebrali vse, co melo nejakou cenu a pak zalozili ohen. Ja se schovala do kupky hnoje. Nikdy bych neverila, ze mi zivot zachrani hromada prasecich hoven. Vypadla jsem tak akorat, abych stihla pobrat nejake zbytky jidla a nekde jsem nasla i mulu. Jediny, co bylo k veceru z Aikylea videt, byly doutnajici trosky." Na chvili se odmlcela, aby svlazila hrdlo vodou z vaku. " Pak jsem se toulala od mista k mistu, nechala se najimat, obcas se prodala nejakymu bohaci, kdyz jsem mela chut. Nic poradnyho. A pak. Potkala jsem nekoho, kdo mi ukradl srdce. Jmenoval se Lannet, skoro jako ty Llane. Zamilovala jsem se do nej a on do me, ale kazdy pohar jednou pretece, rikaval muj tata a mel pravdu. Byl taky zoldak a v jedne sarvatce se dostal do sparu tech proklatejch Imaritskejch zkurvysynu. Nasla jsem ho viset na strome, s otevrenym brichem. Jeho vnitrnosti rozlozili na zem okolo nej. Jeste zil, nemohla jsem tomu uverit, ale byl jeste nazivu, poznal me a rekl me jmeno. Nemohla jsem ho zachranit. Nebyl nikdo, kdo by mu pomohl, tak jsem pouzila dyku, jedno rychle bodnuti do srdce. Sundala jsem ho ze stromu, vykopala hrob a nad jeho telem jsem prisahala, ze ty svine najdu a zabiju..."

"Proto jsem tady Llane. V zadne armade, krome jedine, uz nejsou Imarite...v zadne, krome jedine..."