Možnost...

Možnost začít jakoby od začátku, což je očividný nesmysl snad ještě před vyslovením. Kdyby to předešlé alespoň nebylo vidět!

Neustále škrtáme a přepisujeme, trpíme zdáním přibližování a pak předpokladem pádu.

Jediná možnost, jak se vymanit z jazyka, je zůstat zticha. Tak se potom končí ve večerech mnohoznačných léčeben – zvláště pak v posledních (zpravidla pátých) patrech, ve strachu, abychom nebyli nalezeni, ač právě po tom toužíme nejvíc, majíce přitom však stále na paměti a možná i na mysli, že nechtít nic, toť chtít nic – co víc než resignace, viděti své stáří ovládat své mládí?

Jsou ale rozdíly, odkud že přicházejí druzí – zdali vešli tam dole těmi velikými, kovanými dveřmi, nebo přišli do pokoje podat lék a zkontrolovat, jestli ještě nesvítíme…