RANNÍ HLÍDKA

Na východě začalo svítat. Potemnělé obrysy hangárů a budov se ostře rýsovaly proti rozjasňující se obloze. Dunění děl od fronty zesílilo.

V tmavém šeru před jedním hangárem se ozval hluk nahozeného motoru, který patřil letadlu. Kolem něho postávalo několik postav, které jej tlačily dále na letištní plochu.

Další dvě postavy se k letadlu  přibližovaly. Byly to dva letci, které čekal hlídkový let nad frontou.

„Je vše v pořádku?“ Zeptal se nadporučík Ralph Smithers jednoho z mechaniků.

„Ano pane.“ Zněla odpověď mechanika.

„Vypadá to, že bude hezký den.“ Řekl poručík John Nyvlt.

„Přeji vám šťastnou hlídku a návrat.“ Popřál jim mechanik.

 Oba letci vlezli do dvou kokpitů letadla. John usedl do prvního, z něhož se tyčily dva kulomety. Jeden byl vpředu a druhý vzadu. Za ním se usadil Ralph, který byl pilotem, zatímco on střelcem a pozorovatelem.

  Netrvalo dlouho a dvojplošník rámové konstrukce s motorem za kokpitem pilota se rozjel po startovací dráze. F.E.2 se poté vznesla do vzduchu a stoupala v kruzích nad letištěm do výše.

  Slunce už vyšlo nad obzor a jeho paprsky  dopadly na válkou poznamenanou krajinu. Tu oba letci vnímali z výšky, jako do dálky táhnoucí se hnědý pruh země, ve kterém se všemi směry rozbíhaly linky představující spleť zákopů. Mezi tím se nacházelo nespočet kráterů, které z výše vyhlížely jako kůže po neštovicích.

  John se v kokpitu postavil a vystřelil krátkou dávku z obou kulometů, aby vyzkoušel jejich funkčnost. Pak se opět posadil a začal pátravým zrakem hledět po obloze. Na ní se vzápětí objevily chomáčky černého kouře. Pálilo německé protiletadlové dělostřelectvo. Toho si ale nevšímali. Věděli, že jim neublíží.

  Uběhla více jak čtvrt hodina. Vypadalo to jakoby na obloze byli sami a měli jí jen pro sebe. Ostražitost ale byla stále na místě.

„Hun vpravo!“ Vykřikl pojednou John a přitom se prudce v kokpitu postavil. Ralph pohledem v udaný směr spatřil mezi mraky vylétat jednoplošník. Byl to německý Fokker. Stočil okamžitě letadlo do strany. John v nepříliš stabilní poloze opírající se zády o přední kulomet vystřelil první dávku ze zadního kulometu. V předku Fokkera se zablýsklo. Jeho pilot též zahájil palbu. Na horním potahu levého křídla se vzápětí objevilo několik průstřelů. Přes ocasní plochy zahlédl, jak útočící letadlo strhlo let do strany. Rychle natáčel zadní kulomet po směru letu.

Ratatatatata…zaznělo z něho vzápětí. Uchopil konec předního kulometu a sklopil ho co nejvíce dolu. Zazněla další krátká dávka.

„Je vlevo pod náma!“ Křikl poté, přičemž odhodil prázdné nábojové zásobníky a dal do kulometů nové. Ralph provedl s letadlem úhybný manévr. John střílel krátké dávky dolů. Opět postřehl záblesk vycházející z kulometu Fokkera.

Od spodního levého křídla se ozval mlaskavý zvuk dopadajících kulek, po kterém následoval zvuk trhajícího se plátna. Souboj se vyostřil.

Obě letadla učinila několik krátce po sobě jdoucích manévrů za rachocení kulometů.

  Let F.E.2 přešel do mírného střemhlavého letu. Ralph hleděl na stojícího Johna a slyšel jeho střelbu ze zadního kulometu, který rachotil přímo nad ním.

„Dostal to!“ Vykřikl vzápětí a on uviděl k zemi klesajícího Fokkera, za kterým se táhl pruh černého kouře. Sotva se zaradovali, ozval se praskot a levé dolní křídlo odpadlo. Letadlo okamžitě ztratilo stabilitu. John málem vypadl a na poslední chvíli se zachytl okraje kokpitu. Ralph se zaťatými zuby vyrovnal letadlo.To však díky ztrátě křídla neletělo stabilně a naklánělo se na pravou stranu.

 Kolem nich se poté rozpraskávaly protiletadlové granáty. Při souboji se díky větru dostali mnohem níže a dále do německého týlu.

„Nevím, jak to dotáhnout zpátky za naše zákopy.“ Konstatoval Ralph, který se zoufale snažil držet letadlo v aspoň trochu stabilní poloze.

„Vylezu na levé křídlo. Tak to aspoň trochu vyvážím.“ Mínil John a vylezl riskantně z kokpitu do druhého. Ralph sevřel na chvíli koleny řídící páku a oběma rukama  přidržoval jeho nohy. Přes zadní kulomet se rukama zachytil o horní část začátků křídel. Pak se přitáhl a celým tělem se ocitl na začátku levého horního křídla. Letadlo se opět  naklonilo. Sjel do strany po směru nakloněný. Chytil se pohotově okrajů křídla. Za chvíli se pomalu sunul po křídle. Přitom postřehl vysoko nad sebou rozprask granátu. Pocítil závan teplého vzduchu a letadlem to zároveň zakymácelo. Křečovitě se přidržel. Poté zase lezl  dále, až se ocitl v prostřed horního křídla. Vítr a zima se ho zcela zmocnili.

  Ralph strnule hleděl přes prázdný kokpit a děsil se toho, kdyby na obloze spatřil německá letadla. Frontová linie se objevila přímo před ním. Pak o něco výše mezi mraky se objevilo osamocené letadlo. Zahleděl se pozorně na něho. Směřovalo k nim.

John v lehu na křídle též viděl letadlo a rozpoznal v něm německého dvoumístného Albatrose. Letoun náhle prudce poklesl a ztratil rovnováhu. Ustrnul, ale pak se jeho let opět stabilizoval.

Ralph co nejrychleji přelezl do předního kokpitu, z něhož se také dalo řídit. Byl to zoufalý čin. Věděl, že šance ubránit se nepřátelským letcům se rovná nule.

 Němečtí letci užasle hleděli na F.E.2, které scházelo jedno spodní křídlo a jeden člen posádky ležel na horním křídle. Chvíli letěli vzdáleni několik desítek metrů vedle nich. Pozorovatel v Albatrosu měl natočený kulomet na britské letadlo a Ralph v sedě svíral mezi koleny řídící páku a natočil přední kulomet v tu stranu, kde letělo německé letadlo. Jakékoliv manévry nepřicházely v úvahu.

John pozoroval, jak Albatros začíná manévrovat a přibližovat se k nim ze zadu. Němečtí letci se rozhodli jim zasadit poslední ránu. Oba byli naprosto bezmocní.

  Pilot albatrosu  zalícil na motor, když tu náhle vykřikl pozorovatel za ním otočil hlavou dozadu a naskytl se mu pohled na trojici britských D.H.2, která se spouštěla na ně ze zadu.

  Ralph schoulený v předním kokpitu čekal na zvuk dopadajících kulek. Nepřicházel. Pak užasl, když uviděl tři britská jednomístná  letadla rovněž rámové konstrukce. Zcela prokřehlý John naprosto vyčerpán zamával kolegům a díval se na hustý sloup černého dýmu, který na obloze zanechal padající Albatros.

Po dosednutí na letiště se všichni letci i mechanici k nim seběhli.

„No přálo nám na hlídce i při návratu z ní štěstí.“ Konstatoval  Ralph a pomohl Johnovi, který řekl: „Tam na tom křídle byla ale sibérie. Takhle se vracet moc často nebudeme moct!“