Poslední výdech

Hm, to je fakt (a spojuji to své předešlé kdyby) ;-)))

možná ano, ale to bych zase nevyjádřil myšlenku :-) -díky Ti bodlinko :o)

Kdy by chyběla poslední sloka, bylo by to ještě lepší :-)

Quinn - takhle jsem to myslel já, ale asi jsem nenašel správná slova :-) S tímhle plně souhlasím a moc děkuji :-)

mě se líbí *

prosim :o) ňák jsem se rozepsala,koukam,ale když chápeš,co jsem tim chtěla říct a souhlasíš,tak je to v poho :o)

Opravdu je slyšet zpěv bohů? Jde to!

První sloka je skvělá. ...a "se smíchem v pláči stírám Tvé slzy" je na TIP jak hrom *** Ale...pořád se musim pozastavovat nad logikou LACINÝCH rýmů. Co je to za blbost? Nechci nějak pohoršovat zdejší kritiky, ale pro mě ( a řekla bych i plno dalších čtenářů ) je důležitější to, co psaná báseň má v sobě, co z ní vyzařuje a ne to, co autor smolil hodiny a hodiny, aby to bylo originální, ( podotýkám-často velice nesrozumitelné a o ničem), ale za to tam nejsou LACINÉ verše. Toť vše, ať si mě zarytí Písmáci, takzvané kvalitní lyriky, třeba sežerou!

Docela bezva.Ale není to přesně to co se mi líbí, takže to na tipoid nebude :)

První strofa má docela nápadité rýmy, ale další tělo básně upadá do obehraných rýmů a otřelých výrazů.

díky Lyryku Máš zřejmě pravdu, ale ´´laciné´´ rým jsou tam tak akorát aby zapadly do myšlenky, na které mně osobně záleží nejvíce :-) Ale zkusím vymyslet lepší - díky

Pravda, zdařilost rýmů není tou nejvyšší metou (Halas se s tím také moc nepáral), ale téma myšlenky by mělo potom výslovně převyšovat náznak rýmu. Dny plynou - sny mizí - mám poslední minuty - míjím se s milovanou. Pro tebe jistě důležitý prožitek, který ostatním nesděluje nic o důvodech tvé lásky, ale ani tvého případného bolení duše. Nezpochybňuji tvůj prožitek, ale jeho veřejné předvedení v poezii by mělo překračovat banalitu obecného prožívání známého pocitu. .-) Je těžké si připustit, že myšlenka, která mne zajímá nejvíce, může být pro ostatní jen banalitou, ale taková je poezie, máš-li v ní ambice. .-)

opět souhlas s Lyrykem ALE: je těžké si připustit, že cizí myšlenka, ač pro tebe banalita, může být hlubší poezie než si člověk dokáže představit, ale taková je poezie, pokud se neomezíme na vlastní vymezení tohoto pojmu