Manželská hádka

Copak je to z tebou, milý,
můžu sednout k tobě chvíli?

Ty jsi mi to ale vtěrka,
nasrala´s mě od úterka.

Že k bramborám byly natě?
Rozvařené jako v blátě?

Nemuvím teď o obědu,
za ty natě, to tě sjedu.

O čem, drahý, mluvíš teda?
Může ta to tahle středa?

Podvádíš mě s hrobníkem,
praštil bych tě slovníkem.
Že jsi chtěla kominíka,
to mi řekla Dominika.

Hleďme, ty jsi trošku vedle,
schadnout bys měl hnedle.
Já že svádím hrobaře?
Ať mě vezou na káře,
já že kominíka stáhla?
Jen pro štěstí jsem si sáhla.
To jsou ale divné řeči,
smíchy se tu válím v křeči.

A co ten pošťák?
Starej rošťák?
Co jsem ho vzal kladivem,
on to přežil, s podivem...

Přinesl mi zprávu milou,
nevládne tak krutou sílou,
aby on se mohl bránit,
před kladivem hlavu chránit.

Rozvod, žádám, létavice,
než tě praštím do palice!!!
Sbal si těch svých švestek pár,
dřív než z tebe zbyde cár!

Tak si to tu užíj, dědku...
tak si najdi jinou štětku,
co nehodí se do postele,
já potáhnu do pr.......čic!