Mezispodní

Lampa se kymácí uprostřed pokroucených zdí.

Vrozený neklid čteme z pod strahaných plakátů,

zatímco ozvěna střádá slova na příští noc.

Klepu se předávkován kofeinem a jako spící chodec

nahlodávám každým úderem boty o dláždění

křehkou klenbu dómu.

"Zbývá ti přejít most -- na druhou stranu řeky," šeptáš,

ale pusa se pohybuje úplně jinak,

výraz tváře je smýván horkostí mlhy a pak:

... už jenom rozechvěle čekat na vlhké objímání staré

olysalé deky a milující zdi

mezi ulicí a spodním traktem

          Města.