Dar

Dar….

Na jednom vršku na Moravě stála chaloupka….docela malá chaloupka-žili v ní dva manželé-každému z nich již táhlo na osmý křížek a i přes to byli schopni zajistit si živobytí….babička chodila každého rána na trh prodávat byliny a dědeček dělal co bylo kolem stavení třeba.Babička se vracela z trhu pozdě odpoledne kdy už slunce zapadalo za vršek….jednoho dne se vracela právě takhle odpoledne domů,když v tom zaslechla mezi křovinami dětský pláč…ponejprve si pomyslela,že jí to snad sluch šálí,obrátila se a zamířila cestou do vršku jíž právě šla….ale nestačila se divit,když uslyšela onen pláč podruhé a nyní mnohem jasněji.I položila proutěný koš k cestě a zamířila k vysokému křovisku,kde se prve pláč ozýval.A opravdu….v plenách tu leželo zavinuté novorozeně….malé sotva by košíček na jahody naplnilo.I sehnula se babička k tomu drobátku,pravíc:Kdopak Tě tu nechal,holátko….jaký pak ukrutník by mohl děcko v půli cesty nechat….i co já si s Tebou počnu??Nuž,řekla si babička,není času na otálení,jistě máš hlad.Zdvihla děcko z mechu a položila ho mezi plátěné pytlíčky do proutěného koše.Sotva došla domů,děcko jí v koši usnulo,jak když ho do vody hodí.Vprostřed světnice zrovna dědeček korovou misku dlabal a sotva děcko uviděl lámal nad babiččiným počínáním ruce.I copak jsi to babičko přinesla….copak my jsme schopni malé děcko uživit….i přeci jsme rádi za to málo co můžeme sami do úst dát!!Copak jsem dědečku mohla to děcko na mezi nechat…i vlci by jej v noci rozsápali či by samotinké hlady zahynulo….i přemlouvala babička dědečka až i on sám svolil.I vyndala babička z dubové almary plátno pevné jako volí kůže a připevnila ho k nožicím od stolu-dítě do něj pak položila a přikryla prošívanou dečkou jenž sama používala jako svrchník polštáře.Pak vyrobila z kozí kůže savičku a děcku dala kozího mléka napít….nasycené novorozeně brzy usnulo….I počala babička s dědečkem rozmlouvati jaképak jméno děcku dají.Po dlouhých debatách usoudili,že nejlepším jménem bude Nalen,právě podle toho jak děcko samotné v křoviscích babička NALEzla.A Nalen rostl jako z vody,všeho mu bylo přáno….Nalen byl božské dítě-ani jedenkrát již babička s dědečkem nelitovali,že si ho u sebe jak malé děcko nechali a společně ho vychovali.Jejich dobrota se jim vracela v tisícinásobných úrocích…….Nalen byl chlapec velice pracovitý a chytrý-ale to nebylo vše-oplýval zvláštními schopnostmi.Onehdá…když dědeček onemocněl a horečkami se mu vařila krev v těle,nestačilo už ani babiččino kumštýrování a bylinkové odvary….dědeček se tenkrát už viděl na loži smrtelném.I přistoupil onehdá Nalen k loži dědečkově,dotkl se jeho hrudi svou drobnou ručkou a dědeček mohl hnedle dříví z celého lesa na kameni sekat!!!A pak,když jedenkrát v zimě seslala příroda na zem,takovou vánici,že se střecha zdvihala……zaprosil malý Nalen,ať bůh k nim více milosrden a v okamžení byla vánice ta tam….nikdo si takovou záhadu nedokázal vysvětliti a malý Nalen to spíše přisuzoval náhodě……babička s dědečkem,ale věděli,že není takové náhody,aby plnila pokaždé Nalenova přání!!

A jak plynul čas,Nalen se stával mužem….babička s dědečkem…věřte,nevěřte,jak by jim štěstí přálo,či je Nalenova schopnost držela při životě,téhož léta slavili své sté narozeniny.Nalen byl pomocen každé práci a než by rodiče nechal dříti na poli,či v chlévě,pracoval od půlnoci do půlnoci a všechnu práci zastal….jednoho dne přišla bouře….veliká….smetla vše co jí do cesty přišlo….jen obydlí Nalenovo a jeho rodičů,stálo stále jako prve…Obilí na polích bylo ale zválené a dobytek všechen pohynul….a v tu dobu nastaly Nalenovi i jeho rodičům krušné chvíle,byli již staří a bydlení nedokázali sami obhospodařit a tak všechna práce padla na Nalenovu hruď-pracoval od soumraku do soumraku,ztahaný jako pes…..i přišla chvíle a Nalen s rodiči neměl co do úst.I poslali rodiče Nalena do městečka,aby koupil na trhu nějakou ovci,aby měli mléka a v zimě teplou kožešinu.Nechtělo se Nalenovi opouštět rodiče právě v této krušné chvíli,ale nebylo jinakého řešení.A tak si vzal Nalen do mošničky pár dukátů a pár snítek řepných listů a vypravil se na cestu…..půl dne trvala Nalenovi cesta do městečka.Ani na okamžik se nezastavil-jen aby byl co nejdříve na zpět u svých rodičů s žejdlíkem mléka a chomáčem teplé vlny.Ve městě bylo rušno-z různých dálek se ozývaly hlasy obchodníků přemlouvajících zákazníky ke koupi,kdesi vzadu zařehtal kůň aby dal vozkovi najevo,že panička,kterou právě veze není nejlehčí!!I obcházel Nalen obchodníky…chodil od jednoho k druhému,ale za boha živého si nemohl z žádné ovce vybrat-což o to,ovce to byly krásné,dobře živené-jen se jim srst zdravotou leskla,ale Nalenovi se v ruce hřálo jen pár ubohých ušmudlaných zlatek…ani jednu z ovcí nemohl docenit.I posmutněl Nalen a na čele se mu narýsovalo několik dosud neviděných vrásek.Už myslel,že snad pro samou chudobu bude muset odejít,když v tu chvíli uviděl kdesi v rohu stát drobounkou dívenku,která hřála v náručí docela malé jehně..její oči byly plné smutku,hanby a strachu…..I přišel Nalen na půl kroku k oné malé dívence,tázajíc se:cožpak chceš za tohle nebohé jehňátko…dívenka upřela na Nalena oči pravíc:ničeho pane nechci…daruji Vám toto malé jehňátko-jen když mi slíbíte,že co budete žít se o něj budete starat jako o své vlastní děcko.I pousmál se Nalen nad touto myšlenkou,ale vše dívce přislíbil-jakmile jehňátko do rukou vzal,děvče bylo to tam.jak by se nad ní zem slehla.I podivil se Nalen nad touto událostí,ale dlouho neotálel a spěchal zpět…domů…ke svým rodičům.Půl dne se zase Nalen trmácel kostrbatou cestou z křovisek a kamení až došel domů….do staré oprýskané chajdy.S radostí v očích rozrazil dveře chajdy pravíc:Už jsem tady rodičové milí,podívejte co jsem vám přinesl….jeho radost a nadšení ale vyprchalo tak rychle jak přišlo…na posteli mezi kožemi leželi rodičové….pevně se k sobě tiskli a jejich oči byly v sloup obrácené-I položil Nalen jehně na zem a vrhl se k rodičům.Jejich kůže byla chladná,hruď bez pohybu-i pokoušel se Nalen rodiče probudit,ale zbytečně..spánek,kterým spali byl věčný.I zachvátil Nalena vztek a beznaděj-křičel..volal do nebes,rouhal se bohu-jak jsi bože mohl,cožpak jsem něco zlého učinil,že mě tímto trestáš!!!Proklínám tě-spasiteli bez ducha,jenž vládneš mocí škaredou!!!!Ani pláč ani hněv nezahojil tisíce otevřených ran v Nalenově srdci…….prýštilo z něj kvantum nezastavitelného krvavého proudu……tvář,kterou mu polily horké slzy,zabořil Nalen do dlaní svých zemřelých rodičů-až do rána seděl vedle jejich lože a plakal…..vinu na jejich smrti  kladl sobě-kdybych já jen rodiče neuposlechl a nevydal se do města…..Veškeré nářky a výčitky již byly ale zbytečné.

                     Ráno Nalen vzal z kolny lopatu a vydal se za kopec,kde vykopal jámu na dva metry hlubokou a širokou a oba rodiče v ní pochoval.Když zasypával jejich těla,plakal tak horoucně,že jeho slzy smáčely hlínu,jenž tak usilovně na lopatu nabíral……stále a stále ho provázely výčitky….výčitky,kterých se nemohl zbavit…a ani nechtěl.

Dny,jenž byly dříve tak světlé a provoněné květinami vystřídaly dny temné..šeré a plné slz.V těžkých chvílích mu přinášela úlevu jen ona malá ovečka,jenž Nalen toho osudného dne koupil na trhu.Ačkoliv to bude jistě k smíchu,stala se mu nejvěrnější přítelkyní.Po nocích s ní Nalen rozmlouval,hladil jí po kožíšku a vůbec mu nevadilo,že neodpovídá….těšila ho jen její přítomnost.Přes den spolu chodili ven…do luk a lesů…..ovečka se napásla a Nalen mezitím trhal květiny na hrob rodičům.A když se již za obzorem slunce připravovalo k spánku a na oblohu rozlilo rudo-ohnivou tuš vypravil se Nalen za kopec k hrobu….za rodiči.Chvíli poseděl,postěžoval si a jakmile se na nebi počalo smrákat,rozloučil se a zamířil ke své rodné chatce.

Čas plynul jako voda v potoce….z malé ovečky byla již dospělá ovce a z Nalena se stal statný muž…..bradu mu pokryl vous a život jenž trávil na této zemi již čtyřicet roků zdobilo.Díky Nalenově daru,jak by za normálních okolností již ovečka pošla,žila stále….již dvacet let!!Už ale ztrácela vitalitu,jak by dříve uběhla metrů přes sedmero kopců,dnes byla ráda,když mohla Nalena doprovodit k pastvině za kopec.Za čas i pokulhávala,Nalen pozoroval,že ho již přestávala vidět,ale jeho moc ji stále držela při životě……..a žila by i dále,lépe řečeno…..trápila by se dále,kdyby Nalen neměl dobré srdce.Nemohl se již dívat jak se jeho přítelkyně,bytost jemu nejbližší trápí.Podnikl tedy krok,který pro něj byl bolestivějším než čekal……….Jedné hluboké černé noci,když už ovečka nemohla na nohy,nereagovala na jediné jeho oslovení ni gesto a dýchala jak by na prsou měla kamenů kila,přisedl Nalen k ní a pohladil jí po srsti:,,Přítelkyně má jediná……celý život jsi mi byla oporou,tou nejvěrnější duší…..nikdy jsi nebyla na slovo skoupá,noci jsme spolu proseděli u krbu,dny trávili na lukách a dýchali spolu stejný vzduch,bytostí jsi mi nejmilejší a dal bych vše za to abys tu se mnou mohla být dále.Nemůžu již ale vidět,jak se za života trápíš…..jak tvoje oči prosí o smrt.Prosím teď tedy moci vyšší…ty jenž mi daly moc,splňte mi mé poslední,jediné přání:dopřejte mé přítelkyni věčný klid……prosím vás o to jak jsem ještě nikdy  neprosil-můj dar mi vždy,když rodiče ještě žili,pomáhal……ale vždy za to dokázal zasadit krutou ránu-první,když rodiče zemřeli……druhou dnes.Nechci zažít další bolest….proto prosím zbavte mě mého daru….ničeho jiného nechci.Jen vše ukončete…..Nad kotlinou se zablýskalo,chalupa se počala třást……Nalenovi se točil svět před očima a jen lehce z dálky slyšel:Děkuji Ti Nalene…..Tvé srdce je ze zlata,jen zlato jsi mi k nohám vždy skládal-dávám Ti věčné štěstí…….už nikdy  Tě nebude provázet bolest.Děkuji Ti za život,který jsi mi dopřál…….V tu chvíli vše utichlo a Nalen otevřel oči….ovečka ležela stále kde prve,ale již nedýchala-Nalen ji vzal do náručí a odnesl ji za kopec k louce,kde ji pochoval u hrobu svých rodičů……na louce natrhal snítku zelených listů,které měla vždycky tolik ráda a položil jí je na hrob.Po jeho tváři stekla poslední slza,kterou si rukou setřel ke krku.Ohlédl se a kdesi v dáli spatřil postavu….postavu mladé ženy…………