Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTrekingové kolo a jak to bylo s dědou
Autor
Yossarian
Doba se změnila.
Už neslyšíme od lidí: "já na tebe kašlu" (apod), teďka se říká "já tě fakuju". Ve druhý třídě sem se odnaučoval říkat soudružko učitelko, v pátý sem uměl zesprostnit pánský přirození, v sedmý jsem se naučil zbytek vulgarismů a před dvěma roky jsem definitivně pochopil, že dnešní mládež není jiná, akorát že čůrákem si nadávaj děti ve školce.
Spousta známých se mi letos svěřovala: "jak moc já nesnáším ty zasraný Vánoce, každej z toho plaší a mě to sere, co z toho ty lidi maj!"
Většinou sem nechápal jejich odpor, na Vánoce sem těším odmalička a tenhle zvyk si rád uschovám i do budoucnosti.
Pravda, komerce obklopující nás na každém kroku, si udělala z největších křesťanských svátků hotové žně. Reklamy typu melouny se valí, získej zadarmo baťoh Reebook nebo Should I stay or should I go znějí v televizi či rádiu častějc než dřív koledy.
Problémy s reklamou mají všichni: děti, protože jí většinou nerozumí, staří lidé, protože jsou jako děti a na rozdíl od nich spíše podlehnou dojmu který má reklama vyvolat, no a dospělí protože ty musej dětem vysvětlovat co která blbina znamená.
Radoval jsem se tedy, že nemám děti a starosti se mi vyhnou. Radost byla předčasná, sejmul mě děda, chtěl vědět, proč jim nejde na Štědrej den odeslat esemeska (posílali ji na pevnou linku). Navrch, aby mě pozlobil, se mě zeptal, co je to to "trekingový kolo"? Normálně na tohle nereaguju, textovky už zkoušel posílat i jako odpovědi na zprávy přišlé z internetu, a na to trekingový kolo se ptá v průměru třikrát do měsíce, ale když přidal ještě všetečnou otázku, co znamená " to malý tiskací éčko (e) na skoro všech obalech jídla ( mělo by to bejt něco jako obsah, ale tuhle formulaci děda nepřijímá a tak se na to ptá ještě častějc než na to kolo), podlomily se mi kolena a zbaběle jsem prchnul domů.
O svátcích jsem si kvůli učení moc neodpočinul, a tak jsem přivítal, když začal pracovní týden.
V dílně posloucháme rádio. Teda poslouchali sme, než sem na něj hodil ten kus jeklu.
V tom rádiu se s železnou pravidelností každou čtvrthodinu opakovala reklama nějakýho obchodní domu, kde prý po Vánocích mají úžasné slevy. Ta reklama začínala hekáním nějakýho chlapa, kterej pořád opakoval : "Vánoce, Vánoce!". Bylo to tak reálný, že jsem uvěřil, že je listopad a ty "Vánoce, Vánoce!" opravdu jsou za dveřmi.Pak do toho začala hrát koleda (to asi aby ty lidi do toho obchoďáku nalákali) a mně se nebezpečně zablýsklo v očích. Clatronicu hrály místo pohřební písně koledy. V lednu!
To mi hlava nebere.