Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seP r a v d a
Autor
Mrkvička
Dýchám.
Bolí to.
Přišlo za mnou Něco a říká: „Jdi si pro svou pravdu. Musíš jít. Pak Ti bude líp.“
Nechtěla jsem, ale šla na konec L.
Tma a zima, sníh. Byl všude.
Křupal mi pod nohama, padal do očí a pokrýval všechno kolem mě.
A já jsem šla jako ve snu, jako v pohádce, pro tu svoji pravdu, kterou jsem nechtěla,
aby byla pravdou.
Míjela jsem domky, hospůdky.
Z jedné hospůdky zněl smích. Znala jsem ho.
Byl mi milý, hladil mě.
Šla jsem dál ke konci L.
Moje pravda tam stála a jako všechno byla pod
sněhovou pokrývkou.
Ale co je kruci?!
Něco lhalo… Nebylo mi líp, bylo mi hůř.
Pořád dýchám a pořád to bolí.
Něco za mnou chodí a já jej odháním, nechci ho poslouchat,
i když bych asi měla...
Chci dýchat tak, aby to nebolelo.
Čekám.
A slyším smích.