Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTemné setkání
Autor
Faramiris
Zní první takty temného hymnu, hudba prostupuje celým tělem, burácí, duní.. ..zvony zní společně s tlukotem jejího srdce.. ..když otevře doposud pevně semknuté oči, jako by se v nich rozzářila bledá, velmi intenzivní světla.. Pohlédne skrz pomalu vysychající slzy k nebi, po němž mraky utíkají jakoby před čímsi, čeho se bojí.. Zazní dunící akordy varhanního sóla, její mysl se koncentruje na rytmus, zvuk, způsobující lehké vibrace v celém těle.. ..na Temnotu a bledý, zářící Měsíc..
Ano, teď nastala ta pravá chvíle.. Teď je naladěna na frekvenci, která jí umožní přenést se na tisíce kilometrů daleko. .
Náhle její oči hledí na tentýž Měsíc, za zvuků a vibrací téže melodie, však Temnota i ona sama - jsou jiné. Neboť Ona je Temnota a Světlo zároveň, Ona jest První Stín a Poslední Hvězda...
Stojí ve splývavém stříbrném rouše uprostřed Pole Mrtvých. Kolem je ticho. Jen ona slyší hymnus za ty, kteří tu leží tak tiše.. Náhle ji popadne nepřekonatelná touha to změnit.. ..nestát tu jen tak mez mrtvými, pomstít jejich duše..
Zavře oči. A náhle její pravá paže třímá meč s velkým, temně rudým okem. Stříbrné roucho se zbarví rudě krví všech, kteří dnes na tomto poli našli svou smrt. Rozhlédne se očima, v nichž tančí plameny, a hledá toho, kdo je zodpovědný za bolest v jejím nitru.. Tu k ní z temnoty přichází kdosi, koho její srdce na dálku poznává, přestože je oděn celý v černém a nevidí mu do tváře.
"Přišlas hledat svůj lid, Aesnarr, Temná Královno?"
"NE."
Tak tvrdě její hlas ještě znít neslyšel.
"NENÍ JIŽ NIKDO Z MÉHO LIDU. Víte moc dobře, že padli do jednoho a že jsem zůstala jen já, neboť je mi dáno věčně bloudit mezi světy. Přišla jsem se jen pomstít. ALE KOMU???" zakřičela a vzhlédla k Měsíci na černém nebi bez hvězd. "Což neexistuje nikdo, kdo by mi dal odpověď na otázku, proč museli všichni padnout? Proč já musela desetitisíckrát umírat s nimi, s každým z nich? Neboť všechny je mám v sobě, ve svém nitru. Oni žili ve mně a já jsem žila v nich..."
"Víš přece až příliš dobře, že jednoho dne to muselo přijít. Vědělas to již na počátku, kdy jsi jim dala život." odpověděl Temný Pán a podrbal za ušima šedivého vlka, který k němu přiběhl a napjatě poslouchal, sedíc u jeho nohou.
"Zato Vy jste nedal život nikomu! Dokázal jste ho jen brát! Denně jste čepel svého meče čistil od krve nevinných, každý večer ji znovu namáčel do jedu, každou noc snil o dalších bitvách, dalších vítězstvích a větší slávě.. Nevíte, co je to být zodpovědný za desetitisíce životů! Nevíte, co znamená mít rád, být částí někoho jiného! Nedejbože milovat!"
Ta, která byla vždy mírnou, znešenou a laskavou, teď uvnitř cítila prudké rozhořčení.. ..zlost.. ..a zároveň bolest.. Protože věděla, že vše, co jí doposud připadalo správné a doré, ztrácelo náhle smysl, a ona měla nyní odejít do Země Zapomnění.. Co On mohl vědět o tom, co cítí ten, koho opustí všechny kousky jeho duše! A přesto věděl. Až příliš dobře..
Věděl, co znamená milovat a co znamená toho, kdo jest částí našeho vlastního já, ztratit. Pohlédl trochu smutně do očí svého vlka a stejně tak se vlk podíval na něj. Jako by se jeden druhému snažili něco říct. Něco, co už si nikdy říct nemají. Jako by je poutalo cosi vyššího, než jen oddanost a věrnost zvířete k jeho Pánovi.
Pak muž tiše promluvil:
"Nikoho zodpovědného za to, ja kse teď cítíš, zde nenajdeš. Zemřela část Tvého já, ale jen proto, žes jim nebyla schopna dát, co potřebovali. Ne to, co sis Ty myslela, že je pro ně dobré. Měla jsi jim dát svobodu. Jen tak bys dnes mohla být šťastná."
Udiveně na něj pohlédla a plameny v jejích očích pohasly. Zůstala opět jen bledá záře.
Vlk zavrčel. Pohlédla mu do očí, které jakoby ani nebyly očima zvířete. Zahlédla něco, co ji bodlo až k srdci. A zůstalo ještě dlouho. Snad výčitku, snad výzvu.. ..snad plamen měnící její srdce popel.. ..snad mrazivý chlad, který pronikl až dovnitř její duše..
"Teď mne omluv. Musím odejít." řekl tiše Temný Pán a otočil se.
Vlk také vstal, naposledy jí pohlédl do očí a připojil se ke svému Pánovi na cestě zpět.
Ještě chvíli tam stála a hleděla za nimi.
Nerozluční, Temný Pán a Šedý Vlk. A tajemství, jenž je spojuje..