Tanec

Umíráš,

od rána do noci,

pohřbíváš,

není ti pomoci ...

Tvé krví zalité nohy

už nemůžou,

chtěl bys , máš na to vlohy,

tak ať ti pomůžou!

Trpíš,

protože tvoje tělo

trápíš

něčím , co nechtělo!

Není na to stavěné,

zvedat a točit,

stále dokola,

je to jak

ostříhat medvěda

dohola...

A pak , když vlezeš

na jeviště

a stovky očí tě pozoruje,

kdy rozplácneš se jak

staveniště.

Ale ty vytrváš,

miluješ to

a trpíš s láskou,

avšak stále,

s každou novou

vráskou

máš namále,

vždytˇ ... už nemusíš,

už nikdy neokusíš

krásu ,

kdy jsi pyšný,

štˇastný

a hrdý,

na to , co děláš!

tanec-vždyť, to je vášeň,

tvá hubená postava

(jenž bojí se sníst i třešeň)

denně dostává

dávku nemožného

ohýbání,

dávku zámožného

polívání

potem

(a občas i slzami)

jejichž hrotem

vráží ti do těla

touhu a sílu,

která tě posiluje,

která tě inspiruje,

a která tě nakonec

úplně

zničí...

Tanec,

to je poselství,

které ti zakazuje

žít normální život...

tanec ,

je něco,

pro co se narodíš,

a

na jehož účinky

později i

umíráš...