Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZrození
27. 01. 2003
2
0
1450
Autor
soale
Bylo nebylo
Božího pacičky škrábaly na okno
Leknutím, že nikdo neotvírá
Bůh jenom vzdech
"a spasí tě tvá víra"
Ten vzdech
Pln pelyňků i pořezání čerstvou trávou
Duší oživlých i duší umrlců
Temných lesů i měsíčních odrazů v kalužích
Víry věřících
Nevíry bezvěrců
Pln všeho
Ten vzdech
A puklo půl okna
(Bůh radostí zatleskal)
A probuzená Bohyně
Ho Úsměvem zve k sobě dál
Drownedgod
29. 01. 2003
Temných lesů i měsíčních odrazů v kalužích
Víry věřících
Nevíry bezvěrců
- tyhle tři verše mě tam mrzí, jsou obsahově banální a čtenář je rychle přeletí, protože ho bohužel nemají čím ("novým" - z estetického nebo myšlenkového hlediska) zaujmout... jsou tam nutné? nešlo by to říct jinak? nejsou ty verše jen vata "do délky"? ale coby autor, by jsi si za nimi měl stát... nebo v případě váhání se znovu pokusit... jinak...? nevím, jen můj dojem.. protože jinak to je skvělá věc a dal bych do výběru, takhle nemůžu.
Líbí se mi! Tipuji! A nevadí mi ani to, nad čím se pozastavuje hermit.
Já si nedovedu představit, že bych do básniček cpal vatu - podle mne je nejlepší vyjádřit myšlenky stručně. Kdo to řekl něco na tento způsob? Věci se mají dělat tak jednoduše, jak to jde, ale ne jednodušeji. Mám dojem, že je to Einsteinova myšlenka, ale podle mne se týká i poezie.