Cesta mého srdce

Vzaj jsi mi mé srdce z důvěřivě natažené dlaně,

však cestou jsi je ztratil, snad málo pozor dával jsi na ně,

teď leží v blátě, každý po něm šlape,

všechna špína světa na něj z nebe kape.

Šel kolem kněz a ze soucitu ho pod svoji sutanu vzal,

ale za pár dní je raději pocestnému místo almužny dal,

bylo mu na obtíž, teplo zažehlo v mém srdci novou sílu,

miloval s ním celý svět a v lásku velikou měl víru.

Pocestnému zacelilo mé srdce životní rány a ve štěstí doufal dál,

po několika krušných letech se znovu ze života radoval,

žel láskou ke všemu živému bytí

svůj hladový žaludek jen tak nenasytí.

Za kůrku chleba ho radši smění

a slunce radosti již v jeho duši nebude a není.

A tak mé srdce putuje světem dál,

najde se někdo, kdo by ho na milost vzal?

Jdu smutně světem, smích se mi časem z tváře úplně vytratí,

najde se někdo, kdo mi mé srdce na dlani navrátí?