Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBalada o Černém rytíři
Autor
ve_ra
Tma – všude ticho,
stříbrná luna z nebe shlíží,
divá zvěř prchá.
Ten dusot kopyt!
To ševelení listí!
Ten jemný vánek!
Tma – a nic.
Cosi se plíží lesní cestou,
vše kolem uvadá a hyne,
to Černý rytíř se vrací z dlouhé poutě.
Vrací se lesní cestou,
oči mu rudě září.
Jede – a jede
je blíž – a blíž.
Je blíž Černé věži.
Je blíž svému osudu.
Z dálky už je vidět!
Nikdo nejde otevřít.
Vtrhne dovnitř za svou paní.
Serve z ní šat a zmocní se jí.
Ona potom svého pána prosí,
marně, on odmítá.
A tak, paní ponížena, na lože uléhá.
Je den – slunce vysvitlo!
Ptáčci cvrlikají a náš pán tvrdě spí.
Květiny voní v zahradě.
Jeho paní zas veselá je.
Lesní cestou někdo přijíždí!
Kdo je to?
Ptá se krásná paní.
Nikdo ale neví.
Tu ho spatří!
Je to bratr její!
Šťastna, že ho vidí, vše mu povypráví.
Bratr, jenž opakem svého švagra je,
ponížen jím, rozhodl se jednat.
Po schodech za švagrem běží,
v patách jeho sestra dohonit ho se snaží.
Marně, už vytahuje meč,
už se rozpřahuje,
sestra křičí: Pane, probuďte se!
On však na bok obrátí se.
Bratr rychle sekne a hle, hlava se kutálí z lože.
Manželka vykřikne: Ne! To ne!
A tak rozhodne se,
přistoupí k oknu,
zavře oči, vykloní se.
Padá, padá volaje jeho jméno,
mrtva dopadla na zem.
Teď jsou spolu!