Namalovala jsi kruh

Namalovala kruh

a prsty přemluvila na víčka,

na brnění:

Ráda tě uvidím,

můj rytíři.
 
Z lůna výdechu jedináčci

spočinuli za hradbami.

Že ošatí je za prosby

fobie kroku

a v lohu pro líto stem bratříčků        

nápodoba mučedníka,
neřekneš.

Jen přes mé rameno

Kainův zvyk

hladit naše děti bez reversu mámy

ozdobí hněvem,

láska na ruby.

Mne pojmenuje bratrem Ábela.

Jak tradiční.

Družka pána z Rákosu, sama seřezená,

by mohla zkušenost oplatit.

Tuctem?

Je jedinečný čas:

Trpělivý abé dlí v okousaném plodu....

Však v mém krku sevření.