Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLetos nepřiletí
27. 02. 2003
9
0
1532
Autor
Tiky
Tenhle text je hodně osobní, proto ho dávám mimo hlavní seznam nad literární kvalitou příliš neuvažujíc. Takže pro Helenku in memoriam
Nikdy jsem nepochopila, kde za život nabrala takové množství Mařen Zakastrůlekpětistovku. Nakonec jí připraví o dům a ona se bude do konce života bát, jestli jí tam vůbec nechají umřít.
Taky jsem nikdy nepochopila proč, když zazvoním, nejprve všude pozhasíná a pak mi jen s baterkou odemyká desatero zámků.
Zatuchlá kuchyně je cítit vlhkostí a plynem. Ještě večer budu z vlasů vyčesávat tu osamělou starobu.
Uzlovitýma rukama vybírá z krmítka na dvorku včerejší zrní aby mohla nasypat čerstvé.
„Letos jen pár vrabců, sýkorky zatím nepřilétly.“
Její jediná radost. Až odejdu, sedne si k oknu a bude čekat. Všechny je zná jménem.
Proto nemám odvahu jí říct, že minulý týden někdo po celém městě rozsypal otrávené zrní.
Uf, to mne ale zabolelo. Také jsem měl takovou tetu Elu v zatuchlé kuchyni a věčným úsměvem ... tak ti rozumím.
Staří lidé mají mnohdy velmi smutné a osamělé poslední roky života(často díky jejich potomkům), ale nádherné je, jak to mnozí statečně a optimisticky nesou a to, jak se dokáží radovat z maličkostí a dokáží si jich vážit.
Dotyčnému, který rozházel to zrní, bych zpřerážel hnáty:-(
Já taky, ale to víš :( choděj moc potichu.
Helenka měla vůbec pohnutý život, někdy ti o ní povím, chtěla jsem o ní ještě psát, ale nevím jak by to dopadlo...
ježiši, to snad abys jí někde chytla nebo jinak sehnala nějakou tu sýkorku...