Vězeň temnoty

Je večer, všude chlad,

mrtvolné ticho, stíny se chvějí,

venku však prší snad,

a vlci schovat se chtějí.

Jak rád bych déšť zas nyní viděl,

kapky jak lesklé slzy,

každý má svůj vlastní úděl,

já zemřít mám už brzy.

Je večer, všude chlad,

temnota nehybně leží,

já plazím se jak had,

krev žilami mi běží.

Jak pod hrozbou ostrého břitu,

chvatně pulzuje mým tělem,

v teplém letním svitu,

chci kráčet zas pod nebem.

Je noc a všude děs,

strach z černého jitra,

ve tmě kde není dnes,

nemusí být ani zítra.

Ať rozsekají mi mé tělo,

vždyť neuslyší ani vzdech,

však ve tváři slunce světlo,

chci cítit a vítr ve vlasech.