ZATÁČKA.

Na předním skle začalo přibývat kapiček deště. Michal Krátký se zachmuřil, protože přišlo to, čeho se obával.  Padal mrznoucí déšť.

„Sakra. Taky to mohlo přijít tak o hodinku později,“ pomyslel si a pohlédl na automobil, který ho právě velkou rychlostí předjížděl.

„Kam spěcháš!“ řekl na adresu řidiče, který ono auto řídil a sledoval, jak se vozidlo  velkou rychlostí vzdaluje.

„Hm. Povolená rychlost mu asi nic neříká,“ proběhlo mu hlavou a náhlý příval deště ho překvapil. Stěrače se rychle míhaly po předním skle. Raději snížil rychlost a pocítil, že kola na silnici začínají podkluzovat.

„Jak může někdo v tomhle ještě spěchat?“ pomyslel si a přitom vjížděl do zatáčky. V tom uviděl před sebou ve smyku napříč silnicí automobil. Bylo to auto, které ho předtím předjíždělo.

  Vytřeštil oči a sešlápl pedál od brzd. Auto jelo však dále. Strhl volant do strany a sešlapoval pedál od brzd přerušovaně. Automobil se dostal do smyku. Zaťal zuby a ve zlomku vteřiny viděl před sebou  okraj silnice a vzápětí silnici. Došlo mu, že vozidlo s ním provedlo“hodiny“.

  Chvíli strnule hleděl před sebe. Po pravé straně uviděl stát auto.  Řidič auta na něho zkoprněle hleděl.

„Hlavní, že jsi spěchal, co!“ křikl na něho. Sotva to dořekl,  naskytl se mu pohled na nákladní vozidlo vjíždějící do zatáčky. Jeho řidič začal troubit. Prudkým pohybem otevřel dveře a odpoutal se od sedačky. Vzápětí vyskočil z auta. Troubící a brzdící náklaďák narazil do obou automobilů.

  Michal po vyskočení na silnici uklouzl a po zledovatělém povrchu silnice“dojel“ k jejímu okraji. Přitom vleže uviděl náraz nákladního automobilu. O vteřinu později se na něho řítila zadní část jeho auta odmrštěného po nárazu náklaďáku. Vší silou se rukama odrazil a vzápětí dopadl na svah vedle silnice. Pak spatřil nad sebou viset své auto. Vyděšeně na něho několik vteřin hleděl, jakoby čekal, že se dá do pohybu a spadne na něho.

  Mezitím zavládlo nepřirozené ticho. Vylezl po svahu zpět k silnici. Přehlédl své zdemolované auto. Pak se podíval  na nákladní auto, z jehož  kabiny vylézal pomalu řidič.

„Jste v pořádku?“ zeptal se ho hned.

„Já jo, ale ten v tom autě,“ vysoukal ze sebe řidič. Rychle se rozeběhl k autu, v němž byl stále řidič. Uviděl ho zhrouceného za vystřeleným airbegem. Pokusil se otevřít promáčknuté dveře. To se mu však nepodařilo.

„Sakra, pomozte mi!“ křikl na muže od náklaďáku. Ten vykročil k němu, ale současně se ozval hluk motoru. Z opačné strany než  přijeli, vjelo do zatáčky auto. Jeho řidič začal prudce brzdit. Dostal se do smyku a poté sjel z okraje silnice na svah a narazil do stromu.

„Proboha! Jestli máte mobila, tak volejte sanitku a dopraváky!“ vykřikl na zmateně stojícího muže a opět se pokusil otevřít dveře. Za skřípění se mu to podařilo. Muž mezitím volal svým mobilním telefonem. Současně se ozval opět hluk motoru. Pohlédl tím směrem a uviděl jedoucí kamion.

„Zatraceně!“ procedil mezi zuby a hned na to se ozvalo troubení, po němž následovalo skřípění brzd. Kamion se řítil přímo na něho.

„Utečte!“ vykřikl na něho muž. On však ještě stačil odpoutat muže od sedačky a snažil se ho rychle vytáhnout ven. Přitom viděl blížící se kamion. Vší silou uchopil muže a dostal ho ven. Pak ho táhl od vozu. Vzápětí následoval náraz. Kamion odhodil auto do strany a to přímo tím směrem, kde on táhl muže.

  Viděl, jak se automobil k nim přibližuje. Uskočil do strany, ale přitom pocítil bolest v pravé noze, do které ho zasáhl okraj předku vozidla. Ztratil rovnováhu a upadl na silnici. Pak vedle sebe spatřil ono auto. Uviděl, jak pod autem vyčnívaly  nohy toho muže, kterého předtím táhl. Bolest v noze začala být nesnesitelná. Cítil krev. Zaslechl další brždění a nárazy.

  Plazil se k okraji silnice. Chtěl pryč z té zatáčky. Někde blízko zaduněl výbuch. Ohlédl se přes rameno. Uviděl explodující vozidlo a letící dveře. Pokusil se odvalit do strany. Stačil si ještě dát před obličej ruce, když pocítil tvrdý úder, po kterém vše pohltila tma.