Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePolibek kobry
Autor
HERMES
Polibek kobry
Leží tu přede mnou šestipalcová stříbrná dáma, ladně oblých tvarů. Za všech okolností stejně elegantní. Na poličce nad postelí v řadě úhledně seřazeno šest vycíděných nábojů, stejné velikosti, aristokraticky dlouhých jako štíhlých. Jak laci
né.To, co je za okny ztratilo na významu. Jen já a ona. Teď navždy? I chladnou ocel lze rozpálit těmi správnými dotyky a úchopy. I stane se. Žádné hry, předehry, žádné tam jinde, žádné dobře, špatně, jenom tak a ne jinak.
Ty dvě existence, má a její, jsou v tuto chvíli uprostřed všeho dění, beze zbytku výjmečné okamžiky. Všechno to jsou rozporuplné pocity jednoho studenta teologické fakulty, který nedávno získal zbrojní průkaz. Svým kamarádům z fakulty ovšem tvrdí, že by raději ve své dlani pevně svíral p
sí hovno, nežli palnou zbraň.Ve skutečnosti by jich rád pár poslal, za pomoci palné zbraně do pekla. Jmenuje se Adolf, příjmením Nekuda. Adolf je jméno po strýci, který se upil k smrti. Adolf bere svou kobru do pravé ruky a cítí ve své dlani pryžovou rukojeť své krásky. Náhle se celý ošije, přehodí zbraň z pravačky do levé ruky a jako blesk zajede jeho pravice do trenýrek, aby podrbala svědivá varlata. Aááách. Po tomto, jistě nezbytném úkonu putuje kobra zpět do pravé ruky. Levý ukazovák, jakoby na revanž putuje do nosních dírek, odkud vytáhne velkého holuba a otře jej nacvičeným pohybem o pryčnu, na které právě sedí. Nekudovo oko krátce spočine na odrbané poličce, na které se hned vedle satanské bible nalézá munice 357 MAGNUM. Bezmyšlenkovitě jde k poličce a vezme si jeden lesklý náboj do své ulepené ruky a dlouze si jej prohlédne ve světle stropního svítidla ze šedesátých let. Nekuda tasí kobru, která do té chvíle vězela za gumou jeho tepláků, vyklopí válec a náboj fascinovaně zasune do komory. Levačkou válec roztočí a škubnutím pravačky jej zacvakne zpět do zbraně. Adolf jde k oknu, ze kterého je vidět ulice plná lidí, včetně přijíždějících a odjíždějících tramvají. Ruka s kobrou se pomalu dostává do palebné pozice, v miřidlech se objevuje muška a za ní cíl !!! Chvíli svou zbraní sleduje chlapíka v modrácích, ale ten nastoupil do tramvaje ( přežil ). Potom v miřidlech spatřil pubescentního výrostka, což jej nutně vzrušilo, tak že se už nemohl ovládnout. Palec natáhl kohout revolveru. Výrostek se dal do pohybu a hlaveň kobry spolu s ním, jakoby se hadí pohyb přenesl do Nekudovy paže. Oko, muška, cíl. Cvak…… Výrostek zmizel z dohledu a Nekudův ztopořený penis poklesl. V miřidlech se objevila stařenka…. ,,A mám tě ty stará kurvo !!” zapištěl Nekuda. Stařena byla snadný cíl a Nekuda to věděl. Natáhl palcem kohoutek. Oko, muška, cíl, syknutí kobry. Cvak…..(baba žije).…..Musím okamžitě najít zrcadlo, problesklo mu hlavou. Běžel do koupelny k zrcadlu, ve kterém uviděl: svůj tupý, bledý, trudovitý ksicht, svůj propadlý hrudník, umakartové stěny koupelny a konečně velkou, lesklou zbraň přiloženou ke spánku. Spokojeně vydechnul. Natáhnul kohoutek, ne že by chtěl, to kobra. Cvak….. Natáhnul znovu, přes nohu mu přeběhl pavouk, svině jedna ! Sykot kobry se zdál být čím dá
l více slyšitelný. Vsunul si hlaveň do pusy. Cvak….. Jako zbavený smyslů si Nekuda sundal tepláky, potom i seprané květinkované trenýrky s hnědou dálnicí na zadku. SSSsssss, kobra opět ostře zasyčela. ,, Panebože nééé”. Hlaveň kobry prudce zamířila do análního otvoru bledého teologa. Aááách. Palec natáhl kohoutek, válec revolveru se pootočil. Cvak…… Náhle zazvonil mobilní telefon, který vytrhl uctívače kobry z destruktivního tranzu. Mobil zazvonil pouze jednou a odmlčel se. Zdálky zaslechl sykot kobry: “Vyndej mě ze své prdele ty prase” !! Tohle asi u zpovědi neprozradím, pomyslel si Nekuda a šel sledovat na internet dětské porno.