DŮM.

Poštovní dodávka dojela v mlze před dům ve staré zástavbě. Michal se zadíval na sjetinu, na níž měl vyznačená jména a adresy příjemců. Při hledění do sjetiny zpozoroval přes přední sklo, jako by na několik vteřin mlha zeleně zasvětélkovala. Pozorně se zadíval, ale viděl jen už normální mlhu.

„Sakra! Už mám z toho všeho mžitky před očima!“ pomyslel si a otevřel dveře dodávky. V nezvykle husté mlze spatřil projít po chodníku několik postav,  které bylo sotva vidět. Poněkud ho překvapilo, když se objevila postava, která před sebou táhla dvojkolák plný všelijakého  harampádí. Muž tlačící dvojkolák se zastavil vedle dodávky a zadíval se zvědavě na něho.

„Proč tak na mě čumí? Copak neviděl nikdy pošťáka?“ pomyslel si Michal a pátravě se na onoho muže zadíval. Jeho oblečení vypadalo nějak divně a tak došel k názoru, že se jedná o bezdomovce. Pak otevřel boční dveře dodávky a v úložním prostoru začal hledat balíček, který byl adresován do vchodu, před kterým stál.

„No, sláva. Tady je,“ řekl si po delším přehrabování mezi zásilkami, aby poté dveře zavřel a zamknul a přes chodník si to namířil ke vchodu do domu.

  Když došel před dveře domu upřel zrak do místa, kde jsou zvonky. Zarazil se. Zvonky byly zcela jiné, než jaké znal.

„Hrome! Co je to za zvonky?“ podivil se a hned udělal krok na zpět. Pohlédl na číslo popisné. Souhlasilo a cedulka vypadala jako nová. To ho překvapilo. Přehlédl zeď domu a jak vzápětí zjistil, tak dům měl zcela jinou barvu.

„No, tohle. Já tu pár tejdnů nejezdím a tady ten barák je úplně jinej,“ pomyslel si a též mu došlo, že zmizely čáranice sprejerů, které se nacházely po obou stranách vchodu.

„Hm. To jsem zvědav, jak dlouho to vydrží nepočmáraný,“ řekl si a pohlédl na dveře. Byly otevřené, což ho překvapilo, protože vždy, když tu doručoval,  byl dům zamčen. Také mu neuniklo, že i dveře jsou zcela jiné.

  Vstoupil do vchodu. Věděl, že adresát zásilky je starý pán, který bydlí ve třetím patře. Nebylo to poprvé, co měl pro něho balíček. Sotva učinil první krok byl opět překvapen. Chodba vyhlížela zcela jinak, než ji znal. Jeho zrak upoutaly schránky. Byly na jiné straně stěny a také zcela jiné.

„Tady ten barák snad prošel generální opravou,“ pomyslel si a došel ke schodišti.

„Hm. A výtah tady nepostaví,“ řekl si při prvních krocích po schodech.

  Zanedlouho došel do třetího patra. Adresát bydlel na patře zcela vpravo. Přistoupil ke dveřím. Klasický podlouhlý zvonek však na stěně nebyl. Místo něj tam byl kulatý mačkací.

„Vždyť tady měl normální zvonek. Co se to tady v tom domě všechno stalo?“ proběhlo mu hlavou a pohlédl na vizitku ve dveřích. Na ní bylo napsáno zcela jiné jméno a

z bytu byl slyšet klavír.

„Přeci nejsem v jiným patře. Snad se tady nevyměnili nájemníci?“ řekl si, když přehlédl štítky na zbývajících dveřích na patře, na kterých byla jména, která mu však nic neříkala. Byl naprosto zmaten. Začal mít divné tušení. Seběhl do mezipatra k oknu. Podíval se na zamlžený dvoreček. Poznával ho,  i když na něm byla kůlna, kterou nikdy ve dvoře neviděl.

„To jsem blázen. Jsem ve správným domě, ale všechno je tu jiný,“ pomyslel si a pak uslyšel na schodech kroky. Zadíval se na schodiště. Užasl. Uviděl kráčet muže ve staré poštovní uniformě, kterou viděl jednou v poštovním muzeu.

„Dobrý den, pane kolego…“ vysoukal ze sebe a poté se rozeběhl po schodišti dolů kolem překvapeného pošťáka. Nikdy snad tak rychle po schodech neběžel. Bál se uvěřit tomu,  co se mu dralo na mysl. Proběhl chodbou a vyběhl na ulici. Poštovní dodávka stála stále tam, kde jí zaparkoval. Po mlze nebylo ani památky a na modravé obloze svítilo jarní slunce. Zadýchaně se rozhlédl kolem sebe. Pak pohlédl znovu na dům. Byl to ten starý známý dům, který byl po stěnách počmáraný.