Černý motýl (Black butterfly)

V Úplňku noci naslouchám, k své nevýslovné hrůze

S Hamletem toužím zase zemřít… spát

A v okně plane sen o zmrtvýchvstalé můze

Ať provždy stane se, co má se stát!

Kapky, rudě se lesknoucí, mé chtivé rety zkrápí

Když branou její vstupuji v ní naposled, jak prve

Můj mozek – temno vesmíru, skryté pod černou kápí

Jak nejněžnější z vampírů já žil jsem z její krve!

A kolem našich těl tiše míjejí roky

Její řev bolestný mi bere odvahu

Smrt přišla zase blíž nejméně o dva kroky

Svíraje v ruce kříž už stojí na prahu!

Pro živé maso vyhřezlé jí z otevřené rány

Mou Svatou trojicí jsou: bída, smrt a hlad

Já zas a znovu stelu si na vnadách mojí panny

Proč můj chtíč trhá na kusy, co moh bych milovat?

Všechny svíce se zachvěly na jejím čerstvém hrobě

Kde davy červů u nohou tvých žijí v mrzkém strachu

Chceš na sežehlé posteli číst můj requiem tobě

Tak třídím… popel k popeli a přidávám prach k prachu!